Vyšehrad byl až od konce 19. století, spojen s Prahou, říkalo se mu říkalo také královské horní město, bylo odděleno Botičem. Byl to stát ve státě, měl samosprávu, pevnosti zde umístěné se říkalo citadela. Vyšehrad je opředen pověstmi, nejstaršími legendami o českých knížatech, o bájné Libuši, o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, o siláku Bivojovi, o vyslání poselstva za Přemyslem, o přemyslovském hradišti, apod. Mnoho z těchto mýtů je zachyceno v Kosmově kronice, ale je rozvíjeno i Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech českých. Toto mystické místo naší metropole, zajímá i nás..

Vyšehrad má pozoruhodnou historii, je zdoben dominantou chrámu sv. Petra a Pavla, byl zde postaven dnes neexistující palác Karla IV., za husitských válek, byl Vyšehrad dobit, zničen a vypálen, přes rozbořené hradby se do Prahy dostalo vojsko Jiřího z Poděbrad. V pozdějším období byl několikrát přestavován, stal se pevností, a domy byly zbořeny.

V 19. století stalo se charakter místa změnil, pevnost již ztratila strategický význam, a změnila se v monument, místo posledního odpočinku významných osobností českých. Hřbitov se Slavínem vznikl v polovině 19. století.Jak jsme se již zmínili, k tomuto místu se váže mnoho pověstí, které sbírala velká znalkyně a obyvatelka Vyšehradu, spisovatelka Popelka Biliánová, která svůj život Vyšehradu zasvětila. Je třeba upozornit i na několik zvláštností. Do osmdesátých let 19. století, měla Praha jen pět čtvrtí, nynější šestá čtvrt Vyšehrad, byla samostatná obec, úředně nazývána Královským horním městem.Vyšehrad měl vlastní správu, s purkmistrem.

Od Prahy byl oddělen potokem Botičem., byly zde jen jednopatrové domy, zchátralé a žilo se zde velmi chudým životem. Hořejší část, byla stále nazývána citadelou, kdykoliv se blížila povodeň střílelo se odtud z děl, aby se Praha připravila na pohromu. Ovšem varování bylo jen symbolické.