Termín „finanční gramotnost“ se dá velmi obecně definovat jako schopnost rozumět financím a hlavně zacházet s nimi. Aby však byl člověk finančně gramotný, nemusí být odborníkem na všechno. Základní okolností je uvědomit si odpovědnost za vlastní finance. Konkrétní návrhy a řešení pak může dodat finanční poradce. Kdo se tedy necítí být expertem na finance, měl by využít služeb nezávislého finančního poradce. V současnosti se jich na trhu pohybuje celá řada. Zastupují konkrétní banky, pojišťovny, penzijní fondy, stavební spořitelny. Nezávislým finančním poradcem je však jen ten, kdo nepracuje výhradně pro jednu finanční instituci. Je to odborník, který má k dispozici širokou škálu produktů od různých společností, umí je vzájemně optimálně zkombinovat a plně využít v zájmu zákazníka. Příkladem je přední poradenská společnost OVB.
Zejména mladá generace se donedávna touto oblastí příliš nezabývala a většina mladých lidí se učila zacházet s penězi pod vedením rodičů a dá se říci, že podle jejich vzoru. Ne ve všech případech to musí být nutně ta nejlepší možnost, neboť je potřeba si uvědomit, že starší generace prožila podstatnou část života v jiném politicko-ekonomickém zřízení. Většina finančních nástrojů, které se používají v současnosti už masově, tehdy neexistovala, anebo měla zjednodušenou podobu. Ve škole se zacházení s penězi do nedávné doby rovněž nijak nevyučovalo, ačkoli by mělo patřit k základní výbavě každého z nás. Jinými slovy, odpovědnost, kterou na sebe dříve či později bere každý z nás, by měla být podpořena základními znalostmi a dovednostmi v této oblasti. Finanční gramotnost lze spatřit ve dvou základních rovinách. První je znalost finančních nástrojů a jejich fungování, druhou – a rozhodně tou důležitější – umění smysluplného využívání těchto nástrojů. Každý člověk by se měl co nejdříve naučit plánovat vlastní finance, protože čím dříve se jimi začne zabývat, tím větší prostor si vytvoří k dosažení vytyčených cílů. Ty mohou být různé a různě náročné – od mobilního telefonu, počítače, motorky, auta až po bydlení. Pro většinu lidí se podle sociologických výzkumů jako nejpodstatnější jeví finanční nezávislost. Konkrétně to znamená nebýt odkázán jen na výplatu od zaměstnavatele nebo starobní důchod, vykonávat nějakou práci na základě vlastního rozhodnutí, a ne z ekonomické nutnosti, při nákupech nehledět na cenu zboží, ale na jeho kvalitu a tak dále. Jde tedy o to, aby výnosy z majetku stačily na zajištění potřeb a přání jedince. Minimem pro dosažení tohoto cíle – a obsahem finanční gramotnosti – je tedy znalost životních cyklů a rizika z nich vyplývajícího; plánování financí s ohledem na potřeby a přání; znalost finančních nástrojů a jejich fungování.
