Tomáš Ptáček měl několik měsíců před odchodem do penze, a proto začal zvažovat, jaké strasti a jaké radosti mu přinese začátek této nové životní etapy. Uvědomoval si, že pokles příjmů bude citelný, vždyť v penzi byla už také jeho manželka. To, že jednou neodvratně přijde i důchodový věk, si uvědomoval již léta. Navíc, svého času, když se obě děti osamostatnily a zbývalo mu relativně větší množství volných finančních prostředků, přijal i správné rozhodnutí týkající se zabezpečení na stáří. Za tímto účelem uzavřel před 17 lety životní pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž platnost smlouvy končil právě s plánovaným odchodem do penze.

Z důvodu nedostatku kvalifikovaných pracovníků, kteří by Tomáše Ptáčka mohli v práci nahradit, jeho zaměstnavatel avizoval už před dvěma lety zájem o prodloužení pracovního poměru, a to dokonce se zvýšenou mzdou. Tuto nabídku „téměř důchodce“ přijal, neboť práce ho uspokojovala a cítil se zdráv. Nabídky si vážil o to více, že mnoho jeho kolegů chtělo také dále pracovat, avšak podobnou alternativu k odchodu do důchodu jim nikdo nenabídl. V této souvislosti však pro něj vyvstal jiný problém. Nadále měl zajištěný příjem, a tak vlastně nevěděl, jak co nejvýhodněji naložit s penězi, které za předchozí léta nastřádal v životním pojištění. Požádal proto pojišťovnu o prodloužení pojistné doby při zachování ostatních parametrů. Pojišťovna mu vyšla vstříc a původní pojistnou smlouvu prodloužila o tři roky tak, aby končila v době, kdy pojištěný dosáhne věku, na kterém se dohodl se zaměstnavatelem jako na mezním datu odchodu do penze. Po třech letech, kdy Tomáš Ptáček definitivně skončil pracovní kariéru a kdy zároveň uplynula prodloužená doba příslušné pojistné smlouvy, začal otec rodiny opět zvažovat, jak naloží s prostředky ze životní pojistky.

V pojistných podmínkách si přečetl, že namísto jednorázové výplaty může požádat o výplatu formou pravidelného důchodu. Tomu připadalo jako výhodné; měl dostatečnou finanční rezervu, byt v osobním vlastnictví a zánovní automobil, a proto nepočítal s dalšími většími výdaji v dohledné době. Od pojišťovny však obdržel zamítavé stanovisko s odůvodněním, že kapitálová hodnota pojistky nedosahuje potřebné výše pro možnost využití důchodové opce a že možná je pouze jednorázová výplata. Ne že by Tomáš Ptáček o pojistné plnění přišel, ale přece jen, předpokládané řešení musel přehodnotit.

Společnost OVB Allfinanz, a.s., je přední finančně poradenská společnost, působí na českém trhu od roku 1993 a je dceřinou společností německé OVB Holding AG. V současné době má v ČR téměř 900 tisíc klientů a spravuje více než 1, 8 miliónu smluv. Klientům je k dispozici celorepubliková síť kvalifikovaných poradců – pojišťovacích a investičních zprostředkovatelů. Mateřská společnost OVB Holding z německého Kolína nad Rýnem vznikla v roce 1970 na základě myšlenky poskytovat soukromým klientům obsažné, individuální a komplexní majetkové a finanční poradenství. V současné době působí prostřednictvím dceřiných firem v dalších 13 zemích Evropy. Koncern OVB se sídlem holdingu v Kolíně nad Rýnem je jedním z předních evropských poskytovatelů finančních služeb. Od založení OVB Vermögensberatung AG v roce 1970 v Německu zaměřuje OVB svou obchodní činnost na zákaznicky orientované poradenství pro soukromé domácnosti v oblasti ochrany majetku, vybudování a rozvoje majetku, starobního zaopatření a získávání nemovitostí. OVB v současnosti poskytuje poradenství v Evropě zhruba 2, 8 mil. zákazníků a spolupracuje s více než 100 renomovanými produktovými partnery. OVB je v současné době aktivní celkem ve 14 zemích, přičemž pro koncern pracuje kolem 4 700 finančních poradců na plný úvazek. V roce 2009 dosáhla OVB Holding AG, která je od července 2006 kótována na Frankfurtské burze cenných papírů (Prime Standard, ISIN DE0006286560) se svými dceřinými společnostmi celkových provizních příjmů ve výši 201, 6 mil. Euro a rovněž EBIT ve výši 9, 6 mil. Euro.