První díl střílečky Stalin Subway nebyl nikterak zázračný, někdo v něm ale zalíbení našel; ať už pro jeho surovost, z níž vycházela i zvláštní atmosféra, nebo prostě pro to, že béčkové střílečky, pokud nejsou vyloženě zmrvené, mají své kouzlo.

Druhý díl má na co navazovat. Odehrává se už po Stalinově smrti, kdy se rozpoutává boj jeho pobočníků o moc nad porobeným národem. Toho se v roli hlavní hrdinky Leny účastníte přinejlepším z povzdálí, lépe řečeno vůbec.

Leně nejde ani tak o to, kdo uchvátí moc, jako spíše o to, kdo uchvátil jejího manžela Gleba, tedy hrdinu prvního dílu. Ten byl unesen a dost možná zabit. Přestože Lena neví, kdo to udělal, ví, koho se zeptat a většinou, nebo přesněji, vždy to skončí přestřelkou se spoustou mrtvol na závěr.

Příběh chce hrát na strunu dramatičnosti, bohužel se mu to nedaří. Je vyprávěn pomocí velmi ohyzdných neherních sekvencí, které jsou navíc na můj vkus až příliš ukecané. Autoři se v nich zjevně pokoušeli o vtip, to jim ale nevyšlo. Vtipné je maximálně přehrávání dabérů snažících se o přízvuk, který by vydával nějaký postižený Rus.