„Nevěřte ničemu z doslechu ani svatým tradicím, nevěřte domněnkám ani zakořeněným názorům, nevěřte ani slovům ctihodného mistra, přijměte pouze to, co jste sami důkladně prověřili a zjistili, že to slouží dobru vašemu a ostatních lidí.“

Úžasná a pravdivá moudrost . Měla jsem dlouho pocit, že nedělám nic dostatečně dobře, trpěla jsem výčitkami, když jsem po půl roce „správné“ cesty najednou změnila směr. To co bylo dobré včera, nebylo dost dobré dnes a tak jsem zmateně pobíhala od jednoho rohu k druhému a přála jsem si cítit se jako Ona, jako On….. Až v létě na kurzu pastelek mi došlo jak to má být a teprve nedávno jsem dokázala pojmenovat, co je pro mě vlastně správné.

Abych byla konkrétní, velmi jsem vzhlížela k jedné ženě, říkejme jí Katka. Byla mi vzorem svou moudrostí, mladostí…. zářila jako slunce, i když byla přísná, ale měřila stejným metrem i sobě a to se mi líbilo. Říkala jsem si: „ta už je daleko, Katky přísnost je tedy oprávněná, protože vidí důsledky špatných kroků a tak se jim vyhýbá dopředu“ Cítila jsem, že takto bych si přála žít.

Jenže jsem živel a tak často jednám dříve než myslím, to je moje podstata, taková jsem a následky za chybná jednání si musím nést. Někdy je to příjemné, jindy méně, ale žiju a dýchám a raduju se, cítím se svobodná Svou cestu jsem našla a přijala, že jsem občas odřená, nebo potlučená? Co na tom, buď se poučím z předchozích modřin, nebo poučení vyslechnu a tu díru rovnou přeskočím, nebo mě to křoví bude přitahovat tak dlouho dokud nepochopím, že se musím vrátit a i když si zajdu pěkný kus cesty, musím ho prostě obejít….Je to ale má zkušenost a ta mi dává svou vlastní moudrost, není to „odpapouškované učení jiných mudrců“