(Asshole No More) Tak se jmenuje první část „kokotí trilogie“, jejíž další díly nazvané Kokoti jsou věční (Assholes Forever) a Spiknutí kokotů (The Asshole Conspiracy) již nedosahují takových kvalit jako první část. Upozorňuji, že označení „kokot“ není sprosté slovo, ale medicínský termín. Autor, “původně urolog a nyní psychiatr” píšící pod pseudonymem Xavier Crement, s výraznou nadsázkou a ironií, mnohdy pomocí bonmotů a fiktivních citací odhaluje typické destruktivní chování sebestředných, sobeckých a plytkých individuí, které nazývá kokoty.

Při četbě se občas i zasmějete, neboť téma v podstatě tíživé je podáno humornou formou a lehce jako společenská fraška. Ale tahle četba také pomůže osvobodit od pocitů viny a nedostatečnosti, které deptají každého člověka, který se stal obětí kokota či kokotismu. Autor představuje kokotismus jako infekční nemoc, která může postihovat jak jedince, tak celá společenství a bez léčby je velmi nebezpečná. Nicméně autor ukazuje směr, jímž by bylo možné při léčbě postupovat a při dobré vůli samotného pacienta postiženého kokotismem snad i úspěšně.

Kniha byla napsána již před lety a odráží reálie USA, přesto mnohé zkušenosti zde popsané odpovídají i dnešní realitě naší země a naší společnosti. Kokotismus postupně paralyzuje celé oblasti života jako například státní správu, armádu, média, školství, finančnictví, náboženství, politiku, podnikání, obchod, justici atd. Autor uvádí příklady ze života, které jsou sice popsané s ironickým nadhledem, nicméně jsou to skutečné příběhy kokotů a jejich obětí. Kokot je člověk absolutně přesvědčený o své výjimečnosti a pravdě a nikdy nepochopí, že není v právu, i kdyby se neustále dostával do konfliktu s okolím a jeho vztahy se sypaly jako domeček z karet. Mnohdy konflikty dokonce miluje a dokazuje si svým hulvátstvím převahu a sílu nad ostatními, jimiž hluboce pohrdá.

Kokot sám o sobě neví, že je kokot, myslí si, že je silná osobnost, inteligentnější a schopnější než lidé okolo. Ty pak nestydatě využívá k vlastnímu prospěchu a po použití je odhazuje jako vymačkaný citrón. Kokot si myslí, že všichni jsou nadšení jeho názory, jeho šarmem, charakterem a krásou, o ostatních se ale domnívá, že jsou jen bezcenným materiálem určeným k uspokojování jeho zálib a potřeb. Nestydí se lhát, krást cizí nápady a mnohdy i peníze, nedržet dané slovo, parazitovat, ponižovat podřízené, přátele nebo členy vlastní rodiny. Dokáže svému okolí vnutit pocit viny a méněcennosti, takže zdeptaní spolupracovníci či příbuzní ani netuší, že vinu na rozvráceném pracovišti nebo nefunkčím vztahu nenesou oni, ale že mezi nimi žije nebezpečný vyšinutý jedinec.