Nyní je to zatčení jednoho hejtmana, dříve to bývala občanská válka v Jugoslávii, nebo nepokoje v Libyji, Egyptě a v Sýrii. Svět je plný bolesti, konfliktů, kauz a otázek. A kdekdo se vyjadřuje, kdekdo má jasný názor, kdekdo ví, kde je pravda, kdo je hodný a kdo darebák a jak by se to vše mělo udělat, aby bylo dobře. Svět je plný moudrých a pronikavě uvažujícíh, osvícených lidí, kteří VĚDÍ.

Já nevím. Ano, jsou tisíce věcí, na které nemám názor. Nevím, co všechno je ve hře, nevidím na jednom břehu Pravdu a na druhém břehu Lež. Nemyslím, že o vině a nevině, o spravedlnosti a o bezpečnosti celých národů se může rozhodovat lidovým hlasováním. Nemyslím, že je bývalý pan hejtman nevinný, ani nemyslím, že v jeho pádu šlo jen o válku mafií, ale nelíbí se mi, jak se najednou na jeho účet brutálně baví ten vševědoucí dav. Nemyslím, že v Jugoslávii stáli na jedné straně nevinní Srbové a na druhé zločinní Muslimové. Svět pro mne není černo-bílý a pravo-levý.

Pořád někdo žádá, abych zaujala stanovisko, abych vyjádřila názor a podporu jedné straně. Musím prý přece nenávidět společného nepřítele. Naše společnost je v posledních letech tragicky polarizovaná. “Jsi pro Losnu, nebo pro Mažňáka?” jako by se ptal už skoro každý. Někteří si v té polarizaci přímo libují a rozdmychávají ji cílevědomě. Zařazují lidi do dvou chlívů, píší seznamy. Zdvihají korouhve. Troubí do boje. Pro levici jsem pravicová, pro pravici levicová. Musím se prý rozhodnout, ke kterému vojsku se připojím, nebo mne už připojili sami, aniž se ptali. Musím mít ty správné názory.

Ne, nemusím. A nevím. Je tolik věcí, které nevím, a je tolik otázek, na které neznám odpovědi. Ať ve věci zatčeného hejtmana koná policie a rozhoduje soud. Nevím, jestli jsou tyto instituce dobré, nepodplacené a nezaujaté, ale musím je brát vážně, protože nemám lepší nástroj na rozpoznání pravdy. Umím ocenit některé vtipy o krabici s bankovkami a chápu, že lidé už mají dost vlády nestydatých oligarchů, ale hnusí se mi ten povyk v médiích, ta nezřízená krutost davu. Je mi líto obětí válečných konfliktů a vidím nevinné trpící na obou stranách. Poslouchám spory v naší politice a chápu nutnost šetřit, i nutnost chudých lidí zaplatit účty. Dokonce vidím i to, že občas mí nejbližší přátelé selhávají, chybují, mýlí se, nebo lžou. A naopak i nepřítel má někdy pravdu a zachová se čestně. Mnohdy ani nevím, kdo je přítel a kdo už ne. A přesto nemám možnost dělat o mnoho víc, než tady být pro přátele a pro rodinu. Nemám recept na nemoci světa. Mám jen možnost dělat dobře tisíce maličkostí obyčejného života.