Nevím, jestli máte stejnou zkušenost. Mám několik kamarádů, přátel a kamarádek, které znám už léta, někdy se nevidíme jak dlouho, ale kdykoliv se setkáme, je všechno prima. Potřebuju pomoc, kamarádka přijede, potřebuje pomoci ona, přijedu a pomůžu já. Přítel opraví svěšené dveře, přítelkyně zařídí nějaké věci okolo daní. Dokonce si můžeme půjčit peníze, které si vracíme bez následného zapírání a uražených póz. Můžeme si o všem povídat, píšeme si maily, ale ne moc často, jsme příliš vytížení. Jsou to normální lidé, mají normální práci, starosti s rodinou, bolestí nad hlavu, chodí ve vytahaném tričku, protože jsou zavaleni prací, natírají plot, vaří pro děti hromady knedlíků, prořezávají stromy. Manikúra, ach ta manikúra, ta spočívá v tom, že si kartáčkem vydrbou nehty. Nevedou moralizující řeči, nehrají si na génie, altruisty a zneuznané talenty, prostě dělají to, co život žádá – a že toho není málo.

A pak se objeví někdo z úplně jiného ranku. Krásná žena, nadaná a oduševnělá, nebo krásný a okouzlující muž, už ty oči jsou výmluvné, každé slovo je moudré a i barva hlasu je příjemná jako uklidňující hudba. Mluví hodně o samých ušlechtilých věcech, pomáhá zatoulaným pejskům, přispívá na stavbu dětského domova, maluje skvělé obrazy, skládá vážnou hudbu a hraje na varhany v místním kostele. Píše básně nebo román. Můj bratranec se setkal s jednou takovou krásnou ženou, měla přírodně měděný odstín vlasů, zelené oči, okouzlující alt a byla z dobré staré rodiny, ta rodina měla slavné předky ještě v době obrození, byli nějak vzdáleně příbuzní s rodinou Fryčů. Všechno samí profesoři, vynálezci, hudebníci. To na mého vzdělaného bratrance dělalo velký dojem. A také krásné ruce té ženy. Paní Vilma byla rozvedená, manžel ji prý týral, děti se s ní nechtějí stýkat, ošklivá historie.

A máme tady pěkný modelový příklad. Paní Vilma hleděla na Tomáše hlubokýma vřelýma očima a nadšeně hltala každé jeho slovo. Má ráda čestné muže, prohlásila, když slyšela, že Tomáš odmítl vstoupit do Strany. Obdivuje ho. Vývoj šel svou nezvratnou cestou, Tomáš se zamiloval až po uši. Sehnal Vilmě dobrou práci, slušné bydlení, koupil jí dokonce auto. Mluvili o tom, že se vezmou, jen co si Vilma dokončí dálkově školu. Jen tak mimochodem se ukazovaly různé podivnosti: na varhany už Vilma pět let nehrála, nepohodla se s regentschorim. Občas se na bratrance nesmyslně urazila kvůli nějaké fiktivní křivdě. Studium přerušila po druhém semestru. Bývalý manžel Vilmy se ukázal jako zakřiknutý účetní a podle svědectví sousedů nejen že ženu netýral, ale naopak byl jí soustavně podváděn a nakonec vybrala společné úspory a odjela na Kypr na dovolenou s kamarádkou. Dvě děti mu nechala na starosti a přestala se o ně zajímat. Nikdy moc nepracovala, vždy tak měsíc dva, pak měla migrény a z práce odešla. Manžela opustila pro jakéhosi svalnatého trenéra ze satelitního městečka, ale ten ji vyhodil, když mu ukradla nějaké větší peníze.

Také práci, kterou Vilmě sehnal Tomáš, po třech měsících opustila po hádce se šéfem. Zapletla do toho i Tomáše a ten ztratil dlouholetého přítele, majitele firmy. Vilma chodila fňukat na různá setkání přátel a do lepších restaurací. Tam poznala Petra. Tomáš byl najednou „nevděčný a nespolehlivý chudák“, Vilma se styděla, že mu řídnou vlasy, že nosí brýle a že vypadá utahaně. Petr byl okouzlen překrásnou, nadanou, inteligentní ženou s měděnými vlasy, křehkýma rukama a sametovým altem. Vývoj šel obvyklou cestou. Přišel o půl miliónu a o byt po matce. Po půl roce ho Vilma nechce vidět. Je tak nechápavý a hrubý! Dokonce si dovolil Vilmě říct, že je mrcha. Znám i takové Vilmy – muže. Jeden z nich, překrásný a nadaný umělec, který se přítelkyní nechává nestydatě živit a bydlí v jejím bytě, tahá svou družku za vlasy před zrcadlo a křičí na ni: „Co si o sobě ty krávo myslíš? To se chceš srovnávat s nějakou dvacítkou? Buď vděčná, že u tebe vůbec bydlím.“