Proč si Turci a Arabové nemohou být jisti zdravím i životem, pokud se potkají v zapadlé uličce, na dětském hřišti nebo i v soudní síni s neonacistou či něčím podobným, když tady neonacista najednou “hájí jejich zájmy a práva”? Proč by na tom byl sebeupřimnější lidskoprávní aktivista nebyl při podobném setkání o moc lépe? Otázky čistě řečnické. Odpověď pochopitelně tuším: “Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem” Nevymyslel jsem si to. Před časem tahle slova použil v “zamyšlení” o svém vztahu k Islámu jeden z českých neonacistů se zdůvodněním, že když si musí vybrat……., ale jen dočasně…….. Ondřej

P.S. Náckovo dilema se samozřejmě týkalo volby mezi Židem na straně jedné a Turkem či Arabem na druhé, stejně tak židem a muslimem. Pokud tuto nuanci byl ovšem schopen rozlišit. Ondřej

Pripada mi to nedavny vystup islamskych palestinskych nacistek a nacistu na Floride, kdyz na ulici verejne jeceli “Zide jdete zpet do peci”http://www.youtube.com/watch?v=aze0KJistiA Na zaver tohoto dokumetu je vyrok Goldy Meier, byvale ministerske predsedkyne Izraele :

Nemuzeme odpustit Arabum, ze zabijeji nase deti. Nemuzeme jim odpustit, ze nas nuti zabijet jejich deti. Mir s Araby budeme mit, az oni budou milovat sve deti vice, nez nas nenavidet.