Věřící mají na adresu ateistů vždycky řadu zaručených argumentů, které ať přímo nebo nepřímo naznačují, že vedou nekvalitní a neperspektivní život. Každá mince má ale dvě strany vážení příznivci Boha. V tomto článku jsem se rozhodl osvětlit, proč jsem ateistou.

Velmi mě potěšily reakce, které mi chodily e-mailem na článek „Náboženství aneb obchod se strachem“. V něm jsem se snažil nastínit základní myšlenky, proč je koncepce náboženství pochybná a proč k ní v historii i současnosti mají lidé tendence tolik inklinovat (doporučuji přečíst, než se začtete do tohoto). Dnes do diskuse článku přibyl názor pána, který je věřícím (což je jeho svaté právo) a který uvádí argumenty, proč je život ve víře lepší, než život v „nevědomosti“. Proto jsem se rozhodl vyvážit pohled na věc, aby si nezávislý pozorovatel mohl udělat objektivní obrázek o celé věci.

Milý pane, taky jsem býval zarytý ateista, taky jsem nemohl věřícím a všelijakým církvím přijít na jméno, ale to vše pouze do svého prvního mystického zážitku, který mi otevřel oči. Všechno je jinak než nás naučili ve škole a my, lidé, jsme víc, než si dovedeme představit. Je velice jednoduché člověka a život označit za jakousi podivnou náhodu, za shodu neuvěřitelných kombinací a lidské vědomí za vedlejší produkt hmoty, jak nás to naučili soudruzi. Náboženství dává lidem naději. Ateistův život nemá smysl, končí smrtí a vše co kdy dokázal bude ztraceno. Ateismus je nevědomost, je to spánek a smyslem života je se probudit a zjistit co jsme zač.

Podle mě hovoří historická fakta jasně. Náboženství možná kdysi dávno vzniklo z nějaké ušlechtilé pohnutky, ale postupem času se jich velká část zkazila zásluhou lidí, kteří v tom spatřovali svoji příležitost k cestě na vrchol, na jejímž konci čekala sladká odměna jménem moc. Osobně je mi sympatický třeba buddhismus, protože jde o neinvazivní náboženství, které si žije tak nějak stranou a nikomu nic nenutí. Nikdo ale nemůže zpochybňovat agresivitu křížových výprav, či svatých válek džihádu. Problém ale není v koncepci náboženství jako takového. Problém tkví v lidech a v jejich mnohdy až zatvrzele ortodoxním fanatismu, protože když se najde někdo dostatečně charismatický, tak dokáže lehce zfanatizovat davy. V dnešní době je to ale horší, protože lidé jsou spokojenější na navíc jsou navyklí na určitý životní standart. V dřívějších dobách se ale lidem nežilo tak dobře jako dnes, a když už se v potu tváře lopotili na polích za trochu jídla nebo něco peněz, tak chtěli věřit, že po smrti přijde něco lepšího, něco co naplní jejich očekávání.