…a jak se řeklo, tak se také událo. Jedenáctého července ráno jsme sbalili věci, počkali na Jiřího, který ke mně dorazil s jeho oběma drahými polovičkami a poté jsme vyrazili směr první benzínka na dálnici D8, kde na nás již čekal třetí kolega s červeným Camarem ‘78. Projeli jsme hlavní českou velkovesnicí a opět se rozmnožili na začátku dálnice D1 o další 2 auta – stříbrné Camaro a zlatý Trans-Am, oba dva ročníku ‘79. Tento monstrózní konvoj vyrazil směrem k cílové destinaci na zadaných souřadnicích. Tam už na nás čekaly další 3 poklady ze sbírky druhé generace F-Body, k večeru pak dorazil poslední kousek a pro letošní ročník to bylo vše, tedy celkem 9 vozů. Tak nějak jsem si to jako pořadatel představoval, sraz byl spíše komornějšího, leč o to zábavnějšího charakteru. Velmi mne také potěšilo, že se objevili i řidiči, které vůbec neznám a navíc mi udělili pochvalu za tyto webové stránky :-)

Po příjezdu byly vozy citlivě zaparkovány a dav se jal oslavovat první společné setkání. Samozřejmě nesměly chybět uživatelské recenze jednotlivých motorových prostorů či případných čerstvých renovací interiérů. Navečír se rozdělal ohýnek, grilovalo se, popíjelo se a hlavně se tak nějak všichni výborně bavili (tedy si to aspoň myslím, resp. doufám). Druhý den ráno chvilku trvalo, než se mi podařilo nastartovat použitelnou osobnost, ale nakonec zabral jakýsi bylinkový zázrak na žlučník a také nasednutí do nastartovaného Camara; toto mimochodem doporučuji jako univerzální všelék! Výprava chvilku zahřívala motory a prováděla aromatizaci místního parkoviště, poté jsme se kolem půl jedenácté vydali směrem ku Staročeské Besedě v Pacově, kde jsme splnili další část programu s názvem oběd.

Po chutném obědě jsme opět nasedli do našich korábů, přičemž jsme samozřejmě nezapomněli chvíli aromatizovat pacovské náměstíčko. Trasa vedla dále k vysněnému cíli – opuštěnému letišti u obce Kámen. Měl jsem trochu obavy, zda bude otevřené a jestli tam nebudou nějací jiní závodníci. K našemu štěstí byl průjezd otevřen a letiště bylo pusté. Někteří to nevydrželi a započali s gumováním asfaltu z povrchu dráhy, ti umírněnější (chápej ty, kterým to moc negumuje), se zařadili k prvním sprintům na 400m (~ 1/4 míle). Byl jsem velice zvědav, jak se projevila repase a ovačkování motoru. Výsledek byl vynikající, podařilo se mi porazit kolegy s 5.7L (350cui) motory – jeden čistě sériový, druhý s lehkými úpravami ale sériovou vačkou. Na místě je zde ovšem doznání, že ve spodním spektru otáček prostě ten kroutící moment trošku chybí. Tento fakt je zřetelný na tomto neupraveném videu, kde vínové Camaro vyrazí rychleji, ale do cíle jsem nakonec dojel první já.

Výběr fotografií z akce naleznete v této fotogalerii. A já se už nemohu dočkat, až se zase za rok všichni takto pěkně sjedeme a doufám, že nás zase bude o trochu více.