Původní Assassin’s Creed překypoval obrovskou vlnou potenciálu, která by v případě naplnění veškerých očekávání s nevídanou lehkostí spláchla leckterý áčkový titul. Představa o vynikajícím technickém zpracování, brilantní hratelnosti zasazené do otevřeného světa z 12. století a zkřížení Grand Theft Auto s Hitmenem byla zkrátka až příliš lákavá. Možná právě v tom lze s odstupem času najít kámen úrazu, jelikož hype obřích rozměrů způsobil později zklamání. Koncept středověkého zabijáka se však stal klíčovým a ačkoliv se hra nakonec topila až po uši ve stereotypu, Ubisoft dal jasným gestem pokyn k pokračování. Assassin’s Creed 2 je již jiným šálkem kávy, o čemž jsme se přesvědčili konečně i na platformě PC. Majitelé Xboxu 360 a PlayStationu 3 už hrají od podzimu minulého roku. Jak se převedení povedlo?
Nemá cenu chodit okolo horké kaše - Assassin’s Creed 2 na PC nepotřeboval jakoukoliv reklamní kampaň. Ani vteřinu nepochybuji o tom, že sami víte, proč to zmiňuji. O „zviditelnění“ hry se postaral nový typ DRM ochrany, který nutí běžného zákazníka při hraní k neustálému připojení k internetu. Uložené pozice se totiž posílají na servery Ubisoftu, což samozřejmě vzbudilo nemalou vlnu nevole. Kdyby se vydavatel postaral o bezproblémový chod, neměli bychom žádné námitky, pár dní po vydání však došlo k cílenému útoku na servery se savy a hra byla několik desítek hodin pro velké procento hráčů nedostupná. V době, kdy jsem AC2 testoval již naštěstí vše šlapalo jako švýcarské hodinky a já si jej mohl užít plnými doušky.
