Od července 2006 do ledna 2007 jsem měla možnost poznat směr, jakým se život ubírá v Londýně. Chtěla bych se s vámi podělit o některé své zkušenosti a doufám, že můj článek alespoň v něčem pomůže.

Po ukončení střední školy jsem si řekla, že než jít na vysokou, tak raději budu rok na jazykové škole a pak odjedu do zahraničí. Přestože to plánovala spousta přátel, nakonec jsem odjela jediná. Protože jsem neměla s prací au-pair zkušenosti, které většina rodin požaduje, rozhodla jsem se, že si nebudu vybírat, a vzala jsem první nabídku, která se mi naskytla.

Kamarádka jedna mé známé tou dobou odjížděla z ročního pobytu u rodiny a já jsem dostala skvělou příležitost jí vystřídat. Neplatila jsem proto žádné poplatky agentuře, zato jsem ale byla zcela odkázaná pouze na informace, které mi poskytla ona slečna a sama rodina, se kterou jsem si před příjezdem vyměňovala e-maily a několikrát mi telefonovali. Pohovory proběhly ke spokojenosti obou stran, i když jsem nervozitou do telefonu hrozně koktala a dělalo mi veliké problémy rozumět anglickému přízvuku po telefonu.

Vůbec jsem nevěděla, co vše je před cestou potřeba zařídit a tak jsem několik dní chodila po úřadech a ptala se, co dělat. Nakonec to nebylo nic složitého. Dočasně jsem se odhlásila od pojišťovny a uzavřela pojištění do zahraničí. Do té doby jsem nevěděla, že v Anglii mají jiné zásuvky než u nás, tak jsem si pro jistotu koupila adaptér, který je možné zakoupit i přímo v Londýně. Na cestu jsem se vybavila základními léky, spoustou kosmetiky a hygienickými potřebami a i když věci jako tělové mléko tam nestojí moc, za hygienické potřeby jsem byla velmi ráda.