Oč vlastně tehdy před léty šlo? To v našem podniku ještě pracoval nějaký Bořek, nebo Bořivoj Hnátek jako pomocný dělník. Byl to takový hubený až vychrtlý podivín zjevem zřejmě všeobecně zařazovaný mezi somráky, či bezdomovce.Vyznačoval se zejména kladným vztahem ke krabicovým vínům, jež nesměla chybět nikde, kde se pohyboval. Tedy i v práci. Měl proto pro ně vybudované důmyslné úkryty a pro samotnou konzumaci pak užíval podnikových prostor, o nichž snad neměl potuchy mistr, strážný ani sám majitel. Poměr mezi délkou jeho pracovní činnosti za směnu a dobou popíjení tohoto moku se odhadoval v proletářských kruzích asi tak na 3:5 a protože v některých kontejnerech na komunální odpad se prakticky nic jiného nevyskytovalo, než ony zmačkané krabice, šlo z toho celkem bezpečně dojít k závěru, že Hnátek patří ve svém oboru mezi přeborníky - pouze disciplínu si zvolil nepříliš šťastnou. Jeho docházení do práce také nepatřilo k těm nejpravidelnějším; na jeho výkazu docházek se během měsíce vždy naskládalo pár áček, které nebyl ani schopen vysvětlit, ale asi dobré srdce a dovedná ruka mistrova si s tím vždy dokázaly nějak poradit ke Hnátkově spokojenosti. Přesto všechno nebyl Bořek nikdy na seznamu lidí s výpovědní tématikou. Snad proto, že o jeho náplň práce a tarif nebyl valný zájem mezi uchazeči o zaměstnání a možná i protože toho příliš nenamluvil, takže vlastně aspoň verbálně žádného nadřízeného nikdy nevytočil. Také kolovaly zvěsti, že snad byl i s někým vlivným trošku do rodiny.

Při přípravách na samotný certifikační audit Systému řízení jakosti ISO 9001 - jak se celá ta důmyslná taškařice o dvou až třech dějstvích (podle velikosti jeviště) odborně zove - bylo nutné nastolit na všech provozech patřičný pořádek, který k tomu má neodmyslitelně patřit a jenž se nám daří s pravidelným ročním cyklem nastolit a vždy na jeden kritický týden při recertifikačním procesu též udržet. A právě v oněch mimořádně uklízecích a natíracích dnech, neboť co je natřené, jako by nové bylo, zmizely Bořkovy skrýše i s obsahem a jemu bylo najednou tuze neveselo, neboť současně s tím bylo pro něj stále těžší si své svůdně hranaté průvodkyně životem do podniku nosit a poslední dny před auditem se už v době mimopracovní nezabýval ničím jiným, než vymýšlením nových triků na propašovávání alkoholu do práce, aby tak nastřádal alespoň množství potřebné k bezpečnému přežití směn. Byla to fuška...

Kolektivu bylo jasné, že Bořkova přítomnost v zaměstnání v den auditu není zrovna žádoucí a proto bylo mistrovi naznačeno, že by v té věci měl něco udělat. Toho to také napadlo a byl potěšen, že má ještě stejné smýšlení s dělným lidem, i když platem se liší. Bořkovi byla navrhnuta dovolená, ale hned se zjistilo, že už dávno žádnou nemá. Nikdo přesně neví, jak mu to tedy přesně mistr formuloval, aby se po dva dny zdržel pracovní činnosti, ale mistr se pak pohotově zmiňoval, že nebezpečí v podobě auditu s Hnátkem je zažehnáno:, , Kluci, nemějte strach, je to dobrý, slíbil, že nepřijde!" pyšnil se.

Jaké však bylo překvapení, u pracovníků pod 25 let veselí, že bude psina a u některých starších naopak starosti z lehce předvídatelných komplikací, když se Bořek s neobvyklou přesností druhý den do práce dostavil. Prostě na to neobvyklé mistrovo přání zapomněl. A poslat ho teď domů, toho se už při výši jeho příjmu nikdo neodvážil, jelikož dojížděl do práce dosti z daleka a taková cesta českými drahami není už dlouho levná záležitost. Byla tedy vytyčena pro nastávající dva dny dozorčí skupina z řad nejsvědomitějších soustružníků, frézařů, brusičů a kaliče, jež bude mít za úkol znemožnit Bořkovi kontakt s jakoukoli lihovinou, jen by snad někde odněkud vytáhl, aby nedošlo k žádnému nepotřebnému extempore před auditory.