Pařížská Ave Maria, červenec 2007. Před pekařstvím stojí rozcuchaný mladík třímající ukulele. Jen co se z nástroje začnou linout úvodní akordy, dává se do chůze a s prvními slovy písně budí pozornost kolemsedících. Sebevědomě, zpěvně, se šibalským úsměvem kráčí poklidným městským prostranstvím. Vejde do baru, kde jej v potemnělém koutě čeká zbytek kapely. Nic nebrání hřmotnému nástupu refrénu v podání početného ansámblu složeného ze vskutku rozličných lidí hrajících na rozličné nástroje. Perkusista udává rytmus tamburínou, harmonikář rozdmýchává těžký měch akordeonu, houslistce byly pro tentokrát přiděleny nevděčné činely, a celé to spolu s tenory, trubkou, kytarou a notně rozklepanými koncovkami zpěvu Zacha Condona vytváří tak úžasný cikánsko-balkánský zvuk, že si za tím vším těžko představíte Američany.

Dohrála hudba, publikum, tedy osazenstvo baru a pár lidí, co se nachomýtli z ulice, nadšeně tleská. Zach odchází a jen co ho krátce oslní světlo zvenčí, už zase drnká do strun.

V pořadí druhé regulérní album od Beirutu v sobě sice nese lehkost francouzských šansonů a valčíků v čele s citlivým akordeonem a nasládlou trubkou, ale buďte si téměř jisti, že alespoň v jedné pasáži každé ze skladeb se s hurónskou pompou připojí nefalšovaný (tedy vlastně falšovaný) balkánský orchestr s doprovodnými, o oktávu zvýšenými hlasy, které nejen že hlubšímu Zachovu hlasu vhodně přizvukují, ale dokonce podstatnou měrou dotvářejí hutnou, hořkosladkou atmosféru rozevlátého potulného spolku zašlých muzikantů. Ač tyto nástupy bývají vskutku velkolepé a často jakoby navozovaly dojem špinavého cikánského předměstí některého z jihoslovanských velkoměst, přesto si umí udržet jistou eleganci spojenou s prostředím léta onehda v osmadvacátém na francouzské riviéře.

Některé skladby jsou možná trochu více vyumělkované, než by se patřilo a vůči tolik typickým, pouličním vystoupením (a tuplem k Gulag Orkestar, tedy podstatně slovanštěji laděným kouskem) jim to příliš nesluší. To je samozřejmě věc vkusu; jen chci říct, že raději slyším Zachovo vibrato spolu s trombóny, vířivým virblem a kvílejícími houslemi jako v úžasné Cliquot, než při keyboardu a utlumené tahací harmonice v Nantes.