Pozn.: Článek byl psán předně pro hudební server musiczone.cz (dostupný zde: http://www.musiczone.cz/reportaz-1834/billy-talent-tesla-arena-praha-21-listopad-2009), kde mimochodem nyní dělám redaktora :)
Důležitá událost pro všechny teenagery se špetkou ema v srdci zabrala včera místo v pražské Tesla Aréně, davy mladých fanoušků s tričkama Billy Talent a sem tam nějaký odrostlejší punk-rocker postupně plnily halu, kterou však kupodivu k prasknutí ani zdaleka nenaplnili. Opravdu se musím přiznat, že lidí jsem, vzhledem k popularitě Billy Talent, čekal víc, ale aspoň se dalo po hale, vyjma prostoru v kotli, celkem volně pohybovat.
Zhruba o půl osmé konečně uhasly světla a na pódium se doslova přiřítila předkapela Cancer Bats. Frontman a vokalista nejspíš po koňské dávce steroidů skákal, vibroval, třásl hlavou a řval jak o život, čímž hned od prvních sekund navodil dravou a energickou atmosféru. Plně získat dav se mu však nepodařilo, ba naopak jedna slabší skladba střídala druhou a dokonce i velká většina lidí v kotli stála nehnutě. Jedna věc je, že Cancer Bats nejsou příliš dobří skladatelé - poměrně triviální hardcorový podklad nástrojů doplňovaly pořád stejné vokály nikdy nevycházející z ustálené polohy screamu - byla to muzika téměř bez nápadu a hlavně s velmi slabými melodiemi. Druhá věc je, že ani živé podání nebylo v ničem oslnivé, hyperaktivní zpěvák řval jaksi "pořád stejně", přičemž nedokázal intonovat, ani dodržovat délky, omezoval se jen ná krátké nemelodické štěky. I řvát se totiž musí umět, a on to naživo prostě neuměl tak, aby to působilo buď melodicky, nebo mělo feeling pořádného nářezu. Avšak nepopírám, že kdo si přišel na koncert jen bezmyšlenkovitě popustit uzdu, nemusel být nutně znechucen.
První předkapelu vystřídala předkapelka druhá, už známější a vyspělejší Silverstein. S lepšími skladbami, chlubícími se kombinací dvou vokálů, přechodů z čistého zpěvu do screamu a trošku variabilnějšími bicími než jejich předchůdci, si dav hned od prvního songu udobřili. O poznání větší cit pro melodii a příjemný zpěv byly jejich hlavní přednosti, i tak však musím podotknout, že zatímco v poloze "normální" zpěvu působili poměrně tuctově a neoriginálně, tak při screamování, který měl za úkol jejich hudbu zvýraznit a dát ji patřičný post-hardcorový nádech, zpěvákovi opět docházel dech hned po první slabice, což působilo hlavně později trošku trapně. Stačilo se lépe věnovat dýchání namísto skákání... Ale jako předkapela Silverstein svůj účel více méně splnila, byť jejich závěrečné vybídnutí k nákupu triček a CD samozřejmě vyšumělo do ztracena.
