Psí předkové plemene bišonek, neboli bichon à poil frisé, žili již ve starověku. Křížem krážem procestovali evropský kontinent, stali se oblíbenci na královských dvorech, kolonizovali se svými pány Latinskou Ameriku, rozšířili se ve Spojených státech, kde jim pořídili střih dokulata a nakonec se dostali zpět k nám do Evropy.

Často se píše, že bišonek, v originále psáno bichon, pochází z oblasti Belgie a Francie. I samotné jméno bichon pochází nejspíše ze slovesa bichonner – s láskou o něco pečovat, hladit nebo parádit. Proto takový Francouz může zvolat: “Vous devez bichonner le bichon!” Bišonka musíte opečovávat!

Často se také píše, že tyto malé bílé psíky si oblíbila již královna Kleopatra. Historikové tak usuzují z maleb na egyptských mumíích, tedy přesněji, sarkofázích. Vzniká tu ovšem problém, jak se dostali z Belgie do starověkého Egypta? Že by přijeli v bomboniéře s pralinkami?

Všechno je to samozřejmě o trochu složitější. Původ bišonků musíme hledat někde jinde, i když se historikové nemohou shodnout kde. Je to ve Středomoří, či snad na Kanárských ostrovech nebo ve Španělsku? A proč si tedy tuto výsadu připisují Francouzi a Belgičané?