Krátce před Vánoci 2002 se v porodnici v jihofrancouzském Orange narodilo dítě. Během komplikovaného porodu chlapečkovi přestalo bít srdce a po 25 minutách neúspěšného oživování porodník oznámil rodičům, že se dítě narodilo mrtvé. Lékaři však i poté pokračovali v resuscitaci a nakonec se jim podařilo srdeční činnost obnovit. Chlapeček přežil a nyní je mu sedm let.

Často čteme zprávy o rodičích, kteří - ať už právem nebo neprávem - obviňují lékaře z toho, že zanedbali léčbu jejich dítěte; a v těch nejsmutnějších případech, že dítě jejich vinou zemřelo. Michaëlovi rodiče naopak zažalovali lékaře za to, že pro záchranu jejich syna vůbec něco dělali. Rodinný právník Alexandre Bertaigne obvinil nemocnici, že se dopustila "násilného oživení dítěte". A místní soud mu dal za pravdu. Lékaři podle rozsudku projevili "přílišnou snahu", když chlapce resuscitovali, což představuje "lékařský omyl", za který musí nemocnice rodičům zaplatit odškodné 500 000 euro. Nemocnice již oznámila, že se nebude odvolávat.

Tento hrůzný rozsudek, který se naprosto míjí s lékařskou i jakoukoli jinou etikou hodnou toho jména, je dalším milníkem postupující kultury smrti. Ještě před cca 50 lety se považovalo za samozřejmé, že každý člověk má právo na život od početí do přirozené smrti, že lidský život má nesmírnou hodnotu a že nikdo a nic nemůže ospravedlnit vraždu nevinného. S nástupem tzv. postmoderní doby, která je charakterizována "pluralitou názorů" (což v tomto kontextu považuji za mimořádně zrůdné), začala být úcta k lidskému životu zpochybňována a místo ní se objevila nová "práva" - například právo zabít druhého člověka.

Začalo to u nenarozených dětí. Na konci 60. a zejména v průběhu 70. let většina západních zemí zrušila zákony, které chránily práva dítěte před narozením, a umožnila tak jejich beztrestné zabíjení. "Právo" na nezodpovědný sexuální život, bezstarostnost a vlastní pohodlí byly najednou důležitější než základní lidské právo každého člověka - právo na život. Dnes tvoří děti zabité před narozením nejčastější nepřirozenou příčinu úmrtí v EU a Evropa se rychle propadá do demografické zimy, protože s výjimkou Irska a Malty (kde zabíjení nenarozených dětí legalizováno nebylo) se v evropských zemích rodí mnohem méně dětí, než je nutné k pouhému udržení populace.