Rakousko-Uherská monarchie vznikla jako důsledek prohrané války s Pruskem v roce 1867, tím pádem se císařství proměnilo v unii dvou států Předlitavsko a Zalitavsko. Předlitavsko – země Koruny české (Čechy, Morava, část Slezska), Halič a Bukovina, Horní a Dolní Rakousy, Salcbursko, Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko, Vorarlbersko, Istrijsko, Dalmácie a Přímoří. Zalitavsko – Uhersko (Uherské království), Slovensko, Sedmihradsko, Chorvatsko-Slavonsko a město Rijeka.

Přes vše co kdy bylo o této monarchii napsáno a řečeno, je nepochybné, že byla demokratická o čemž svědčí i Všeobecné tajné hlasovací právo (kromě žen, které mohly volit až v roce 1918).

Obyvatelé si byli před zákonem rovni, mohli svobodně volit náboženství. Ústava zaručovala svobodu pohybu – občané se mohli volně stěhovat (i za hranice své země), rovněž se podle své volby mohli rozhodnout pro jakékoliv povolání. Důležitý byl především zákon o nadřazenosti policie a soudů nad státní mocí a také zavedení povinné osmileté školní docházky. Tato Ústava platila až do roku 1918.

Není pravda, že Češi monarchii nenáviděli nebo neměli rádi svého Císaře, jak je ve všeobecném povědomí. Prostí obyvatelé Země Koruny České především požadovali na císaři, aby se nechal korunovat Českým králem a tím by došlo k Rakousko-Českému vyrovnání, tak jako došlo s Maďarskem. Ne tak však tehdejší politici.