Idea sociální spravedlnosti v podání ČSSD je utopie a nesmysl. Spravedlnost, která se zakládá na nespravedlnosti, se jako spravedlnost anuluje: nemůže být spravedlivá. Jestliže chceme dosáhnout sociální spravedlnosti tak, že někomu dáme, co mu nepatří a to něco mu dáme proto, že to vezmeme tomu, komu to patří, je to hrubá nespravedlnost a jako správné to prospěchářsky může vidět jen ten, kdo dostává.
ČSSD demagogicky slibuje sociální spravedlnost lidem, kterým o žádnou sociální spravedlnost nejde. Jde jim jen o to, dostat něco, co jim nepatří, urvat si co největší kus, bez ohledu na to, odkud si ho urvou. Sociální spravedlnost, pokud ji nebudeme ztotožňovat s absolutní rovností, je totiž možná pouze tehdy, když ji nebudeme pasivně delegovat státu, ale budeme se sami snažit být sociálně spravedliví: například tak, že nebudeme zatěžovat dluhy budoucí generace nebo tak, že se nenecháme koupit za směšných 30 korun a jsme tak solidární s těmi, kteří jsou vážně nemocní a potřebují nákladnou lékařskou péči.
