Napsal jsem toho už dost a dost, proto dnes trošku článek zkrátím, ať se pořád neopakuji. Opět jsme se tedy vypravili na náš oblíbený soukromý revír v Ostrově u Macochy. Ráno teploměr ukazuje – 4°C, což nám nepřidává na náladě, ale za to zas strávíme jeden pohodový den na rybách...
... od rána až do 14 hodin sedíme bez jakéhokoli záběru. Proto zatím dnešní výpravu hodnotíme jako velice neúspěšnou, ale je to pravděpodobně i způsobené tím, že voda se za poslední dny hodně ochladila a kapři prostě nechtějí žrát.Z ničeho nic se, ale rozjíždí cívka (a to nehorázným způsobem) na Zdeňovém levém prutu. Je to taková jízda, že není slyšet ani zvuk hlásiče. Zdeňa vstává ze svého nového křesla a rozbíhá se k prutu, který měl zrovna nahozený úplně mimo našeho rozkmeného-lovného místa. (ono staré známé pravidlo „nevzdalovat se od prutů více než 3 metry mělo v tudle chvílí své opodstatnění). Konečně dobíhá k prutu a zaseká, v tu chvíli je hned vidět, že se jedná o pořádného kapra. Vzhledem k tomu, že Zdeňkovi zabralo na prut kde má použito „nejslabší“ vybavení (požitý vlasec měl průměr 0, 2 mm a byl na 4, 8 kg) jsem hned věděl, že to bude velmi náročný a dlouhý boj. Po 15 minutovém boji mu podebírám krásného kapra. Je to skutečně velký šupinatý kapr, první kapr těchto rozměru, kterého jsem poprvé na vlastní oči viděl. Kapr měří krásných 93 cm a váží 11 kg. Zanedlouho po puštění kapra zpět do jeho vody se i mě rozjíždí cívka na levém prutu, který jsem měl shodou okolností na stejném lovném místě, jako měl nahozeno i Zdeňa. Doběhnu k prutu a zasekávám. Po zaseknutí jsem si všimnul, že kapr je už aspoň v půlce rybníka, zpočátku se mi to zdálo až nemožné, ale když jsem se podíval na svou cívku, na které zbývá posledních cca 20 metrů, (použito podobné vybavení jako má Zdeňa jen z větší gramáží) jsem s hrůzou trnul zda mi ten vlasec bude stačit J. Po krásné boji, který jsem si samozřejmě užil, se mi podaří zdolat pěkného šupináče o velikosti 83cm a váze 11, 9 kg.
