Na místě je, nikam jinam by se nehodilo. Danou myšlenku nepodkopává, na platnosti jí to neubírá. Minimálně pro nás v Evropě. Australané to tu, hádám, nečtou, takže nic nepodkopávám. ;-)

Co považuji za zásadní chybu v Tvém uvažování je, že pro odlišnost situace argumentuješ tím, co Australané vykonali po obsazení. To není fér hned dvakrát: 1) Není fér říkat aboriginům, že to co vybudovali osadníci je lepší, než jejich kultura. 2) Není fér říkat muslimům, že oni tam nevybudovali civilizaci, protože oni ji budou budovat až po vítězství. A to, že to nebude z ničeho, není jejich vina. Pokud jim tedy neradíš, aby celou Austrálii nejprve zpuustošili a pak až začali s budováním nové země na jejich troskách.

Směrem k původním obyvatelům však neplatí. Tehdy se osadníci neměli na co odvolávat stejně jako dnes muslimové. Pokud by se v budoucnu Austrálie stala muslimskou, jistě by ji to značně změnilo, jistě by muslimové budovali jinou kulturu, své místo by si zde získaly jiné hodnoty. Pokud by muslimskou Austrálii chtěl obsadit někdo další, z tohoto pohledu by i muslimové měli právo nyní svoji zem bránit a už by se na co odvolávat měli. Obránce se má téměř vždy na co se odvolávat, útočník ne. Jedinou výjimkou by bylo znovudobytí.

Nemám tak podrobně zmapované dějiny Austrálie, abych mohl říci, že určitě nedošlo k přímému boji o území mezi osadníky a aboriginci, nicméně si nejsem vědom, že by k němu došlo. Takže bych hádal, že osadníci zemi zkrátka tak nějak obsadili a stalo se z ní britské území. Australští osadníci obsadili zem původních australských obyvatel, muslimové tu zem možná přeberou po nich. Pro Tebe je další zásadní rozdíl, že jedni to udělali „transparentně“, s otevřenými kartami a zemi snad i dobyli, zatímco druzí využívají strategických chyb a dokonce se nechávají pozvat. Pokud je jim to umožněno, nic naplat. Nechovají se jako hosté, ale není jejich chybou, že je jim to tolerováno. Podle mě je jediný rozdíl v obou případech jen ve strategii.