Pasivní nebo nulový dům? Vyplatí se investice a jsou vůbec náklady na výstavbu tak vysoké, jakými opředly nízkoenergetické stavby šířící se pověsti? Nabízíme odpovědi.

Energií se šetří všude. Vznikají alternativní druhy paliv, využívá se přírodních zdrojů, a pokud by zde nebyly morální zábrany, recyklovali bychom i vlastní prarodiče. Bohužel se tyto postupy stále uplatňují především v teoretické rovině – kdo má doma automobil na hybridní nebo vodíkový pohon?

Stavby s nízkou energetickou náročností na druhou stranu patří k významným bodům, které se začínají realizovat v praxi, stávají se dostupnějšími a mají šanci se podílet na snížení domácího účtu za energie obrovskou měrou. Ačkoliv jsou pasivní domy i dnes opředeny mýty o finančně nedostupném výstřelku pro bohaté, není to pravda. Nabídka úsporných domů je čím dál širší, a tak obyvatelstvo objevuje, že tyto speciální stavby nemusí zdaleka představovat obrovské investice navíc.

Hranatá silueta, zachmuřený výraz bez oken a tvary navržené nepochopeným géniem šíleného architekta. Taková je zažitá, ztrouchnivělá představa o podobě pasivního domu. Přitom nízkoenergetické stavby nejsou definovány vizáží, ale především svými parametry. Současná norma rozlišuje tři základní skupiny energeticky nenáročných objektů, které se liší spotřebou tepla na vytápění vztaženou na 1 m2 podlahové plochy vytápěných místností za 1 rok (tzv. plošná měrná potřeba tepla).