„Nazdar holky!“ vešla kolegyně ráno celá rozzářená do kanceláře, mávajíc nějakými deskami v ruce a s nakažlivým úsměvem od ucha k uchu. „Co se děje? Zdědila jsi milion?“ zeptala jsem se jí, nechápajíc důvod její nezvykle dobré nálady. „Ne, to ne, ale vyhraju ho!“ vykřikla. Odhodila kabát na věšák a během chvilky byla u mě. Na mém stole přistál dvojlist papíru s nápisem ‘Osobní horoskop’. „Čti!“ poručila mi, poklepávajíc ukazováčkem na papír, ležící přede mnou. „Stojí tu černé na bílém, že tentokrát vyhraju!“ Rychle jsem přelouskla pár řádků. Opravdu to tam stálo. „Doufám, že na mě budeš myslet, “ dodala jsem a s úšklebkem jí vrátila desky. „Jo, samozřejmě s tím tady pak seknu a ty můžeš převzít moje místo, “ uzemnila mě a odebrala se ke svému stolu. „Jestli chceš, dám ti kontakt na toho astrologa, on ti sestaví tvůj horoskop, “ dodala, když usedla na své šéfsekretářské křeslo. Vrtalo mi to celý den hlavou…
O polední přestávce jsme se sešly u automatu na kafe. Zvědavost mi nedala a tak jsem se jí zeptala, co ještě na ni čeká. „Je toho spousta. Tak například mě přítel požádá o ruku, “ vysvětlovala, posrkávajíc přitom horké kafe. Málem jsem se zakuckala. „Jaký přítel? Ty jsi přece dávno vdaná??“ zůstala jsem na ni zírat. Dál v klidu popíjela svoje kavčo. Po chvíli zvedla hlavu a povídá: „No, tak si holt nějakého toho přítele budu muset najít, jinak by to tu nepsali, ne?“ dostalo se mi nelogické odpovědi. Celý den mi to leželo v hlavě. Co když o něco přicházím? Co když na mě třeba taky někde čeká nějaká výhra a já o ní nevím? Ještě před odchodem z práce jsem byla definitivně rozhodnutá, že si nechám sestavit i svůj osobní horoskop a řekla si o kontakt. „Já ho teda nepotřebovala, ale když budeš chtít, udělá ti i partnerský horoskop, “ vysvětlila mi kolegyně a na kousek papíru naškrábala telefonní číslo. Hm, ten by sis asi měla nechat sestavit spíš ty. Když si někdo, kdo je dva roky vdaný chce hledat přítele, nevypadá to zrovna na největší trefu, pomyslela jsem si, ale nekomentovala to. Poděkovala jsem jí a odešla domů. Pár dnů na to jsem našla ráno v kanceláři do sebe zabranou a zamyšlenou kolegyni, ťukajíc nepřítomně do klávesnice. „Ahoj, “ pozdravila jsem ji. Chvíli trvalo, než odpověděla. „Vyhrála jsem auto, “ řekla a povzdechla si. „No a proč tu sedíš, jako by ti to vzalo vítr z plachet?“ nechápala jsem její špatnou náladu. „Manžel si našel jinou, “ řekla a konečně zvedla oči od počítače. „Cože? Jak ti to mohl udělat?“ Přišlo mi jí strašně líto. „Prý jsem pořád v práci, a skoro se nevidíme a prostě se zamiloval do jiné.“ Celý měsíc s ní pak nic nebylo. Chodila jako bez duše. Ráno přišla do práce a pozdě odpoledne odcházela. Asi čtvrt roku na to, se jí nálada začala zlepšovat a jednoho dne nám oznámila, že se s někým báječným seznámila a že už nehodlá dělat tu samou chybu, jako předtím. „Už nebudu sedět celé dny v práci, budu se víc věnovat vztahu, a hlavně jsem si ihned nechala udělat partnerský horoskop. Ono na tom totiž něco je…“
