Rozvoj televize a televizních systémů byl neuvěřitelně dynamický. Do současné doby, za 90 let svého života, prošla televize dvěma zásadními vývojovými změnami: od černobílé k barevné a od analogové k digitální. Dnes jsme svědky její v pořadí třetí zásadní změny: 3D zobrazení.

Doposud šlo víceméně o změny kvantitativní. Barevné, analogové nebo digitální vysílání mělo za následek především masové rozšíření televize ve společnosti. Stejně tak i přechod na televize s vysokým rozlišením (HDTV). Možnost 3D zobrazení přináší kvalitativní skok v zobrazení, který, jak je vidět, přináší revoluci nejen do televizního vysílání.

Jde o poměrně již dlouhou dobu známou technologii. Trojrozměrné (stereoskopické) zobrazení dvou plošně posunutých obrazů stejné scény bylo popsáno již ve 30. letech 19. století. Historicky nejstarším typem 3D zobrazení je stereoskopické zobrazování dvou vedle sebe položených snímků nasnímaných ze dvou různých úhlů v zelenomodrém a červeném barevném spektru (Anaglyph).

V dnešní době se tato technologie rozšířila a existuje proto několik možností, jak lidské oko oklamat a docílit tak 3D efektu. Tyto technologie lze rozdělit na dvě základní kategorie - na ty, které pro sledování obrazu ve třetím rozměru vyžadují speciální 3D brýle a na autostereoskopické, jež brýle nevyžadují.