Příliš často se nezamýšlím nad uplynulým festivalem, ale Colours k menší rekapitulaci vybízejí. Colours of Ostrava je bezpochyby výjimečnou akcí, je to festival přímo v centru velkého města, každoročně na něho přijdou tisícovky lidí, pravidelně zde vystupují hvězdy worldmusic a rovněž každým rokem pořadatelé dokazují, že mají snahu vše ještě zlepšovat, ačkoliv by už nemuseli.

Jako kdyby si skutečně četli fórum na oficiálních stránkách festivalu a snažili se lidem vyjít vstříc. Zúčastníte-li se Colours, připadáte si (s prominutím) jako prase v žitě: krosny vám dovezou až do stanového městečka zdarma, máte k dispozici pitnou vodu, v areálu najdete bankomat, toi toiky jsou stále čisté i s toaletním papírem, ve stanovém městečku si můžete dát do lednice potraviny, v areálu festivalu je dostatek košů – nikdy se nepovalují kelímky od piva ani tácky od bramboráků, security jsou dokonce vstřícní… a tak čekáte alespoň na jeden negativní bod celého festivalu.

Víte, že přijít musí. Nic přece není dokonalé. A ten bod se samozřejmě objeví a bohužel je dosti velký – je to totiž samotný program. Ano, publikum Colours of Ostrava je sice inteligentní a tolerantní, ovšem je pošetilé, myslet si, že takové bude po celou dobu festivalu. Každý se musí odreagovat. Čtyři dny nezvládne poslouchat worldmusic (stejně tak jako žádný jiný styl), potřebujete změnu. Klidné přemýšlivé melodie mají své místo v každém z nás, ovšem každý si také potřebuje zařádit na něco tvrdšího, na něco od podlahy. A Colours zklamou. Za celé čtyři dny bylo na rockově založené návštěvníky pamatováno v podstatě jen zařazením Vypsané fixy do line-up. Techno, disco, pop, reaggea tady bylo zastoupeno hojně. Argument, že tito lidé mají být na Masters of Rock, snad nebudu ani komentovat. Opravdu mi nepřijde ani trochu duchaplný.