Rok se s rokem sešel a do Ostravy se opět v horkých červencových dnech začaly sjíždět nejrůznější hudební skupiny z celého světa i desítky tisíc zapálených hudebních fanoušků....
Colours of Ostrava
Rok se s rokem sešel a do Ostravy se opět v horkých červencových dnech začaly sjíždět nejrůznější hudební skupiny z celého světa i desítky tisíc zapálených hudebních fanoušků.
To, co si před mnoha lety přála ředitelka festivalu Zlata Holušová, a sice aby jednou byly Colours vyprodány, se jí letos poprvé splnilo. Náhoda to zcela jistě není. Festival s každým ročníkem roste jak na velikosti, tak na kvalitě. Je třeba říci, že organizátoři odvedli obrovský kus práce, a o komfort návštěvníků tak bylo náležitě postaráno. Fanoušci se tak například dočkali druhého mostu přes Ostravici, který odlehčil lávce mezi výstavištěm a slezsko-ostravským hradem. Čas chůze mezi stagemi se tak poměrně zkrátil, ale problém dlouhých přesunů z jedné strany řeky na druhou zůstal stále malinko nedořešen. Perfektním nápadem a vstřícným krokem organizátorů byly tribuny, které organizátoři rozestavili poblíž hlavních stageí. Nejen autor tohoto článku mnohokrát ocenil, že si sem tam nějaký ten koncert může vychutnat i vsedě.
Originálním nápadem byla tzv. New York Stage. V jednom z pavilonů ostravského výstaviště byla vytvořena napodobenina průměrného newyorského klubu. Atmosféra tady byla perfektní a naprosto unikátní. Ani zdaleka jste neměli pocit, že jste v Ostravě, v pavilonu výstaviště, na festivalu. Byli jste v New Yorku. Mohli jste si objednat třeba hamburger a pojídat jej při poslechu některého z umělců newyorské klubové scény. Představil se tu např. Marky, poslední žijící člen The Ramones, Thiery Arpino a Essuona či zpívající basista Fernando Saunders, jedno z největších překvapení celého festivalu. Program na New York Stage byl vlastně takovým malým festivalem uprostřed festivalu.
Na čtyřech hlavních venkovních stageích byl program také nabitý a často proto nebylo lehké se rozhodnout. Jen málokoho nezaujalo dramatické a teatrální divadlo v podání jihokorejských Dulsori. Zájem vyvolali Acoustic Ladyland, jazz punková úderka z Velké Británie. Páteční večer se mnoho lidí nemohlo rozhodnout mezi Erikem Truffazem, francouzským trumpetistickým mágem, a stále populárnějšími Charlie Straight.
Zdroj: Gtmagazin.cz