Spousta obdivovatelů filmového průmyslu Starého kontinentu se přiklání ke snímkům německé výroby. Právě ty obsahují notnou dávku realističnosti a přináší nezapomenutelné emotivní zážitky spjaté s jedinečným smyslem pro humor. Pro znalce (a samozřejmě i pro ty, kdo chce německý film teprve okusit) připravuje Goethe Institut ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem a Švýcarským velvyslanectvím už pátý ročník festivalu německy mluveného filmu, letos se změněným názvem Das Filmfest. Proč se už nesetkáme s dobře známým Der Film? „Chtěli jsme překročit meze filmu jako takového a zahrnout do pestré nabídky i doprovodný program včetně diskuzí, čtení, koncertů a DJ setů, “ – komentuje tento krok Klára Konečná z Goethe Institutu.

Kromě změny názvu festival provází i změna „působiště“: v Praze místo Světozoru vás budou vítat Lucerna a Evald (v Brně, kam se akce přesune 11. října, to však bude klasicky kino Art). Letošní ročník se představuje v novém hávu, i co se filmové nabídky týče: repertoár je rozdělen do čtyř sekcí, a tak žádný divák nemůže přijít zkrátka.

Sekce Na hraně nabízí nejširší možnost výběru: filmy o člověku ztraceném, člověku nespokojeném a neuspokojeném, prostě o člověku na hranici svých možnosti a o kontroverzních osobnostech pohybujících se na okraji společnosti. Už svým názvem vysvětlují zařazení do sekce dokumenty jako Portréty německých alkoholiků nebo Bordelbabá (ironická sonda do života důchodkyň, kterým nezbývá nic jiného, než se na stará kolena živit prostitucí). Nejočekávanější premiérou této sekce bude hojně probíraný a propíraný film Juraje Herze Habermannův mlyn – příběh jedné rodiny na pozadí poválečného odsunu Němců, černé kapitoly československé historie, má potenciál dotknout se každého, kdo o tomto ostudném kroku politických špiček alespoň něco zaslechl. Další jak skandál, tak potlesk vyvolávající premiérou bude Žid Süss – Film bez svědomí, snímek o skutečně nesvědomitém filmaři 30. let Vittu Harlanovi proslulém svým antisemitským postojem a neméně antisemitsky založenou tvorbou. Film se dotkl tématu, které je v Německu dlouhodobě považováno za „zakázané“, a proto není překvapením, že se setkal s mnohými odmítavými reakcemi a omezeními promítání. Žid Süss je doprovázen dokumentem Harlan – Ve stínu Žida Süsse, ve kterém už sice nemáte možnost vidět Justuse von Dohnanyie v roli Harlana a Moritze Bleibtreue v roli Goebbelse, ale zato uslyšíte příběhy příbuzných neblaze proslulého režiséra a jejich komentáře k poprvé zveřejněným materiálům z domácího archivu.

Letošní ročník je mimo jiné rekordní, co do počtu dokumentárních filmů. Většina z nich je představena v sekci Na hraně (např. Dáma s pěti obry o životě Svetlany Geier, významné překladatelky ruské literatury do němčiny, nebo švýcarská Barva tvých ponožek, kde sledujeme místní videoartovou umělkyni točící film o vlastním výjimečném díle) a M usikmania. Se smyslem pro hudbu a rytmus se Němci, zdá se, už narodili – stačí si vzpomenout na bavorské popěvky a nekonečný taneční potenciál německého národa, Švýcaři o tom také vědí své, a právě o tom natočily dokument (ostatně z 6 filmů představených Švýcarskem na Das Filmfestu Jedlová samota vyčnívá jako jediný hraný) Bödälä – Dance the Rhytm o svém národním tanci a j eho zakotvenosti v místní kultuře alpského státu. Rakušané jako nositelé nezapomenutelného hudebního odkazu Strausse a Mozarta přišli s vlastním pojetím muzikálního tématu a filmem Pianomanie – Hledání dokonalého zvuku. Významné místo v sekci zaujímá dvojice snímků německého Fatiha Akina – řeč je o lámajícím rekordy sledovanosti Soul Kitchen (v České republice bude uváděn již podruhé, během dubnových Dnů evropského filmu obě projekce byly beznadějně obsazené) a pět let starém dokumentu Zvuk Istanbulu, kde režisér – etnický Turek – vytváří hudební portrét pulzujícího města, se kterým se ztotožňuje, duch kterého prožívá a virtuózně předává každému sedícímu před plátnem.