Witkinovy fotky jsou černobílé, působí zašlým dojmem a stylizací připomínají ateliérové záběry z počátku 20. století. Podle teoretiků umění dokáže Witkin pracovat s ošklivostí jako s pozitivní výtvarnou kvalitou.

"Witkinovy fotografie jsou jistě originální právě touto chytře namíchanou kombinací staromilské estetiky a technické preciznosti na jedné straně a křiklavě 'skandálních' motivů a svou souvislostí s uměním předchozích desetiletí na straně druhé, " napsal o Witkinovi historik umění Hynek Látal z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Na svých fotografiích Witkin zachycoval tělesně postižené lidi, masochistické výjevy, transsexuály, trpaslíky, hrbáče, vousaté ženy, tělesně postižené nebo lidi s abnormálními genitáliemi.

Snímky však nejsou prvoplánově šokující, podle autora mají také spirituální a náboženský rozměr. Witkin se inspiruje u velkých malířů jako byli Bosch, Goya, Velázquez i Botticelli.