Když má někdo dlouhý a významný rodokmen, říkáme o něm, že je šlechtic. Avšak slavnou historií se nemusí honosit pouze lidé. Pokud se zamyslíme nad tím, jaká příloha vévodila českým hostinám a oslavám po dlouhá staletí, můžeme knedlík právem považovat za šlechtu české kuchyně. Kdoví, co všechno kvůli nim vzniklo, kolik státnických dohod bylo u talíře s knedlíky podepsáno, kolik šlechtických manželství při jejich pojídání dojednáno. Podívejme se však podrobněji, jak došlo k zušlechtění samotného knedlíku.

Jako všechny důležité věci se rodí delší dobu, tak ani název knedlík nevznikl okamžitě a zčistajasna. Ve středověku znamenal knedlík malou kuličku nebo šištičku z masa či máčené housky, popřípadě jiných přísad a také byl oproti dnešnímu způsobu úpravy osmažený. Na počátku stvoření světa stálo slovo, zatímco na počátku stvoření knedlíku to byla buchta. Již v 17. století se vyráběly zadělané a nakynuté buchty, polité máslem. Středověké hospodyňky připravovaly buchty z mouky, kvasnic, vajec a soli. Dnešní kuchařky by asi překvapilo, že tehdejší kvasnice se vůbec nemusely míchat s vodou. Byly totiž tekuté. Zadělané těsto se nechalo vykynout a bochánky se vkládaly do vařící vody. Buchty se následně umístily do hrnce, zalily vroucí vodou a vařily. Jejich optimální měkkost se testovala zapichováním stébla. V ideálním případě stéblo nesmělo zůstat suché. Hostům se podlévaly máslem nebo se v rozpuštěném másle máčely. Češi si samozřejmě nemohou dělat na knedlíky monopol. V řadě jiných zemí proběhl podobný proces - od bochánkových buchet až k šiškám a dalším rozličným tvarům. Nakonec zvítězil kulatý tvar, který ve filozofii značí dokonalost. V Anglii vznikly kulaté knedlíčky (dumpling), které se dodnes podávají k vývarům z masa a dušeným pokrmům nebo jako moučník oslazený medem či sirupem. Knedlík znají i Bavoři, kteří jej mají nejradši smažený z bramborového těsta.

Stále kulatější šištičky získávaly větší věhlas a s rozvojem obchodu začaly z Rakouska a Bavorska expandovat do Čech. Je příznačné, že s ustálením českého jazyka a kultury národními obrozenci v 19. století se v našich zemích uchytil i název knedlíky. Je odvozen z německého výrazu „knödel" a připravoval se z krájené housky, vajec a bílé mouky. Na talíři si ho labužníci ještě polévali máslem.

V tehdejších německo-českých jídelních lístcích bychom knedlíky marně hledali vzadu, mezi přílohami. Byly totiž hlavním jídlem. Aby gurmánům nezevšedněly, vznikala spousta rozličných variant. Tak postupně vznikaly knedlíky tvarohové, žemličkové, krupicové se smetanou nebo špekové. Ty se vařily se v hovězí polévce, a poté podávaly na míse polité máslem s uzeným masem. K přípravě knedlíků se mimochodem používala i rýže, což by mohlo inspirovat majitele čínských restaurací. Recept „špekáčů" je velmi jednoduchý. Do rýže se vmíchá vejce, knedlíky se usmaží a povaří v polévce, se kterou se následně podávají.