První zmínku o prostituci na území Kanaánu (dnešní Izrael), kde žily kočovné semitské kmeny, nacházíme v Genesis, první knize Mojžíšově v biblickém Starém zákoně.

Jde o dobu přibližně 1200 před Kristem, období patriarchů, k nimž patřil i Juda, jeden z dvanácti bájných praotců izraelského národa. Dívka Támar byla provdána za Judova nejstaršího syna, který zemřel, aniž by s Támar zplodil děti. Podle zvyku pak Juda dal Támar za ženu svému dalšímu synovi, Onanovi, který však s Támar potomstvo zplodit nechtěl (jejich děti by byly považovány za děti jeho zemřelého bratra) a proto vypouštěl při souloži semeno na zem a bůh Jahve ho za to potrestal smrtí. Tehdy se Juda rozhodl vrátit Támar, která nesplnila svou úlohu ploditelky, zpět k jejím příbuzným. Žena se rozhodla vzepřít se takové nespravedlivé pohaně a ne příliš lákavé perspektivě dalšího života a uchýlila se ke lsti. V převleku za prostitutku a s dobře zahalenou tváří si počkala na svého tchána Judu a nabídla mu své služby. Juda, který snachu nepoznal, souhlasil a za sex jí dal do zástavy své pečetidlo a hůl s tím, že později jí zaplatí kůzletem.

Jeho lidé ji však už na domluveném místě nenašli a Támar se tajně vrátila ke své rodině. Po několika měsících bylo jasné, že je těhotná a Juda, který nadále zůstával jejím pánem, ji chtěl za trest nechat upálit. Tehdy mu ukázala jeho hůl a pečetidlo. Juda si ji sice nevzal, ale otcovství uznal a z dvojčat, která se jí narodila, chlapce vychoval a Támar nechal žít u sebe.

Znásilnění jako škoda na majetku Postavení ženy v tehdejší společnosti nebylo nijak záviděníhodné a N. J. Ringdal ve své knize o dějinách prostituce označuje patriarchy rovnou za mužské šovinisty. Nevěsty se kupovaly a prodávaly jako dobytek a pokud nemohl otec dceru výhodně prodat jako nevěstu, prodal ji často jako otrokyni. Klanům vládl nejstarší příslušník rodu a příbuzní se počítali pouze podle mužských členů těchto velkých rodin. Znásilnění se bralo jako újma na majetku druhého muže, nikoli jako ublížení ženě. Pokud muž znásilnil pannu, podle tehdejšího práva za ni musel zaplatit jako za nevěstu a vzít si ji (Jakou radost musela asi mít z takového sňatku nevěsta...). Takový sňatek byl (na rozdíl od jiných) nerozlučitelný. Muž se se ženou jinak rozvést mohl a její souhlas k tomu nepotřeboval. Stačilo, aby na ní shledal „něco odporného“. Žena se s mužem bez jeho souhlasu rozvést nemohla.