Na filmy Tima Burtona se mi nikdy nechtělo koukat. Ale vždy, když jsem se přinutil, odnášel jsem si zajímavý zážitek. Nejnovější Sweeney Todd nebyl výjimkou. Burton ve svém nejnovějším filmu plnými hrstmi servíruje to, co má tak rád a co je pro jeho filmy příznačné. Vizuální orgie, temné a tísnivé kulisy a více či méně zvrácené a zároveň více či méně komické postavy. Veškerá ponurost i brutální scény nepostrádají humorný podtext a jistou zábavnou absurditu.

Dvorní Burtonovi herci Johny Depp a Helena Bonham Carter nesmějí chybět. Šílený holič zlomený ztrátou rodiny a vyhnanstvím, který se chce pomstít, a špinavým dnem Londýna morálně deformovaná výrobkyně masových koláčků, která mu pomáhá v jeho pomstě, by jen těžko hledali lepší představitele. Skvělý je také Sacha Baron Cohen jako „italský“ holičský supermaestro Pirelli. Ale úplně nejvíce mě okouzlil Timothy Spall jako soudní biřic Bamford. Něco tak slizkého jsem už dlouho neviděl.

Jediné, co mi na filmu vadilo, byly někdy příliš dlouhé pěvecké scény, v nichž se hrdinové vyznávají ze svých citů, ale děj přitom nijak neposouvají dále. Hlavně ta pasáž, kde mladý námořník a Toddův přítel Anthony zpívá o lásce k holičově ztracené dceři Johanně. Že jde o lásku, bylo zřejmé hned z úvodního záběru, několikaminutové zpívání Ó Johanno mi fakt lezlo na nervy a bylo podle mne zbytečné.

Jinak film mohu jedině doporučit. Komukoli. Z Burtonových filmů (navzdory výše uvedenému tvrzení, že je nevyhledávám, jsem jich viděl docela dost) ho určitě řadím na přední příčky. Sice u mne jednoznačně stále vede Velká ryba (protože opravdu neholduji Burtonově morbidní vizualitě), ale ďábelského holiče řadím hned za ni.