S Linuxem se kamarádím od roku 1997, tedy již více než deset let. Za tu dobu nám neuvěřitelně vyrostl, objevila se celá řada různých distribucí, jiné zase již zazpívaly svou labutí píseň. Problémem, který stojí před uživateli, kteří chtějí Linux vyzkoušet, je množství distribucí.

Zatímco Windows jsou prakticky jen jedny a ty samé (i to není úplně pravda, viz třeba Windows Vista Ultimate vs. Vista Home Premium), u Linuxu si vybíráte z mnoha tzv. distribucí. Jde o sestavení jádra GNU/Linuxu do nějaké podoby spolu s programovým vybavením a instalátorem. Tolik stručný popis, jistě najdete množství podrobnějších článků zabývajících se tím, co to onen Linux vlastně je.

Po mnoha distribucích, které jsem vyzkoušel, mi v současnosti připadá jako jedna z velmi dobrých voleb Ubuntu. Je to čistý systém, bez zbytečných serepetiček okolo, je svižný i na slabším stroji, nic zásadního mu ve výbavě nechybí a práci s ním musí zvládnout každý začátečník. V následujícím textu přinesu několik tipů týkajících se práce s Ubuntu po jeho instalaci. Ta je tak snadná, že by ji měl zvládnout každý, kdo chápe pojmy jako operační systém, bootování nebo BIOS.

Podobně jako mají systémy od Microsoftu Windows Update, dovede i Ubuntu vyhledávat aktualizace systému a použitých programů. Příslušný nástroj by se vám měl v případě potřeby přihlásit automaticky na liště, můžete jej však spustit i ručně. Klepněte do nabídky Systém|Správa|Správce aktualizací. V něm pokračujte tlačítkem Zkontrolovat, který ověří dostupnost nových verzí použitých programů a částí systému.