Před několika letky současným matkám přibyla na obličeji jedna další vráska a ta se týká obrovské obliby počítačových her mezi dětmi, které se k nim dostávají ve stále menším věku. Dále se také hovoří o negativním vlivu akčních her. Co je na tom pravdy a jak se k tomuto problému postavit u vlastního dítěte?

Tíhnutí dětí k počítačovým hrám je v současné době docela logický krok. Knihy jsou na ústupu, počítače jsou velmi dostupným zbožím a děti se ve výuce k nim dostávají již poměrně mladé a ještě před nástupem na střední školu vědomostmi přeskakují v tomto odvětví své rodiče. A proto se již na nižším stupni základní školy začínají ve školních lavicích odvíjet debaty o aktuálně hrané počítačové hře. A žádné dítě logicky nechce vypadat naprosto mimo dění.

Rozhodně tedy není řešení počítačové hry striktně zakazovat nebo omezovat téměř na nulu – základem harmonického vztahu je dostatečná kontrola. Dítě by tedy nemělo mít naprostou volnost co se výběru hraného titulu týče a v žádném případě se u menších dětí nedoporučují krvavé akční střílečky. Ty totiž mohou ve věku, kdy ještě dítě není schopno samo vše chápat a rozhodovat špatně pochopit tento krvavý pohled na svět, což může postupně vést k vývoji jeho agresivního chování. Tyto hry je tedy nutné regulovat na maximum a pokud již dítě tíhne k vlečné tématice, rozhodně se doporučuje vybírat spíše ty tituly, kde se nad samotné střílení staví nutná strategie boje. Na druhou stranu jsou tyto tituly zase o něco inteligenčně náročnější. Vhodné jsou tedy pro starší děti nebo pro mladé ale s vaší intenzivní pomocí.

Ostatně asistovat dítěti u hraní není mnohdy vůbec na škodu. Nejen že získáte přehled o tom co dítě ve skutečnosti hraje, můžete okamžitě prezentovanou vyumělkovanou realitu převádět do skutečných norem. Opravdu vhodné je tedy s dítětem po hraní diskutovat, proč ve skutečnosti jím odehraní mise nereflektuje skutečnost a že kupříkladu voják, který dostane několik ran do těla ve skutečnosti nepadne k zemi, aby o několik sekund později opět povstal a „hrál dál“.