Internetová bublina verze 2.0 je ve skvělé formě: Microsoft si koupil nepatrný podíl (1, 6%) v nepatrné firmě Facebook.com (150 mil. dolarů obratu) za gigantických 240 miliónů, z čehož vychází hodnota této firmičky na 15 miliard dolarů (dvojnásobek British Airways, například). Facebook je hravá služba zařaditelná do škatulky social networkingu, má 50 miliónů registrovaných uživatelů, kteří jsou především, slovy známého jedovatého jazyka Johna C. Dvorak, „bloggeři, tragédi, chudí studenti a paraziti“. Taky jsem se tam včera registroval. Microsoft nás svou koupí ocenil třemi sty dolary na kus.
Co je na Facebooku tak úžasného, že je dnes tím největším diamantem na Internetu? I bez ohledu na iracionální obchod s Microsoftem je už nějakou dobu v doslova epicentru pozornosti. Facebook je na první pohled další z mnoha služeb, které se označují jako komunitní: zaregistrujete a přihlásíte se, hledáte či vytváříte kamarády a spřízněné duše, komunikujete s nimi. Na první pohled tam toho moc víc není, a na druhý vlastně taky ne. Komunitních služeb jsou stovky: z těch známějších můžeme jmenovat třeba Orkut od Google („světově proslulý hlavně v Brazílii“), LinkedIn (zajímavý především pro business komunitu) nebo MySpace (populární, původně především pro sdílení fotek a textových poznámek mezi přáteli). Srovnejme: služba MySpace má okolo 200 miliónů registrovaných uživatelů a byla stoprocentně pohlcena mediálním gigantem News Corp. za zhruba 460 mil. dolarů, a i tato cena byla označována jako přehnaně velká.
Facebook.com má ale několik půvabů, kterým se odlišuje od konkurence a které nám brání označit humbuk okolo něj za naprosto iracionální. Prvním – spíše méně významným – je hravá, pestrá komunikace mezi jeho uživateli. Lidé si posílají „dárečky“ (v podobě docela mile nakreslených ikon), „pošťuchují se“ (tzv. poke), jejich činnost vytváří automaticky minizápisníčky, které mohou vidět jiní a podobně. Že vám to připomíná spíše studentskou zábavu než něco seriózního? Nejste daleko od pravdy – Facebook byl původně založen jako studentská služba, dokonce byla omezena jen na studenty Harvard College a stále má (zřejmě – přesné statistiky nejsou k dispozici) většinu svých členů mezi studenty. Hravost a pestrost Facebooku se těžko popisuje, musí se vyzkoušet – musím uznat, že se skutečně pronikavě odlišuje od někdy až „tupé“ funkčnosti jiných komunitních služeb a že je chytlavá. Má to ale i nevýhodu – není jisté, zda může přesáhnout hranice „veselé mládeže, co nemá nic na práci“ a především, zda dlouhodobě vydrží. Posílat na své kamarády pokousání upírem je vtipné poprvé, pro někoho dokonce i podruhé, a potřetí je to už trapné pro všechny.
Druhá specifická vlastnost Facebooku ale stojí za to. Tvůrci totiž učinili z Facebooku otevřenou platformu s programátorským rozhraním: kdokoli třetí může naprogramovat aplikaci („mini-aplikaci“), kterou je pak možné ve Facebooku používat. Dnešní číslo je 6006 – právě tolik různých aplikací je pro Facebook k dispozici. Můžete si vytvořit seznam knih, které jste četli, a sdílet jej s přáteli – dívat se, co čtou či četli oni. Můžete si vytvořit rodokmen, sdílet jej s ostatními a zjistit, že váš přítel je ve skutečnosti příbuzný ze sedmnáctého kolena. Můžete se podívat, jak vypadá vaše jméno v japonštině (very interesting). Namísto statických ikon-dárků můžete posílat animované (wow!). Můžete absolvovat test Oficiálních 100 otázek pohlavní čistoty a podívat se, jak si stojíte v žebříčku mezi kamarády (recently very popular!). A tak dále, a tak dále. Facebook je pro tuto vlastnost nazýván operačním systémem, a optimisté říkají, že je vlastně vizí budoucího užívání počítače (a Internetu).
