Dokument jsem shlédla a rozhodně si nemyslím, že je "pomýlený" či dokonce "slátanina". Souhlasím však s tím, že výpovědi žen nemusely být snímány v přítomnosti dětí.Ženy, které jsou matkami malých dětí, by pravděpodobně potvrdily, že podobné pocity reálně mají. (Ale ne všechny by asi byly stejně ochotné je říci na kameru. Zvládat skvěle roli matky naše současnost u ženy automaticky předpokládá.) Domnívám se, že maminek, které si dětství svých dětí "užívají každou minutu" se krčí jen pár procent na některém z konců Gausova rozložení. Je za tím talent od Boha, pečlivá příprava na rodičovství a nejčastěji asi obojí.Pokakané plínky, probdělé noci, odmítnuté či rozlité jídlo, hodiny "neviditelné" práce navíc, únava ... k rodičovství patří a je těžké si udržet trvalý nadhled a optimismus. Přijde mi čestnější si pocity uvědomit a přiznat a případně si říci o pomoc. Děti rozmrzelé ženy jsou protivnějí (mluví ze mne roky zkušeností). Člověkova nálada nikdy není jen jeho soukromá věc, jakkoliv se ovládá, prostě se šíří a děti na nepohodu matky reagují.Moje rada? Ženy musí myslet i na sebe a nenechat se "semlít", tj. zajistit si hlídání, pomoc strojů partnera a služeb v domácnosti i s dětmi. Hlavně chodit "ven" (do mateřského centra, cvičit, na výlety do přírody...kamkoliv, kde to děti baví nebo tam jejich zlobení nevadí a neukrádá to tak matce energii). Dělat prostě cokoliv, co ženu pozitivně ladí a naplňuje, mít před sebou vizi volného času - třeba jednoho odpoledne v týdnu. Fajn jsou i partnerské akce bez dětí, nemyslím ani tak sex, jak spíš večeři v klidu v restauraci, společnou návštěvu kina apod.