Když jsem se po rozvodu stěhovala z města v severních Čechách na vesnici se statutem městečka v Čechách jižních, těšila jsem se na krásné, ještě tolik nezkažené mezilidské vztahy, do nichž jsem se mínila i zapojit. I když jsem žila do své dospělosti na větší moravské vesnici, k níž bylo možno moje tehdejší bydliště velikostí a občanskou vybaveností přirovnat, buď jsem si tehdejší život mezi lidmi nějak zidealizovala, nebo jsem na ty horší věci raději zapomněla.

Plánovala jsem hned po nastěhování začít navazovat nová přátelství, a tak mi přišlo nejvhodnější začít s nejbližšími sousedy tím, že všechny chalupy obejdu, slušně se představím a nad mnou vlastnoručně upečenou bábovkou navážeme upřímný vztah. K tomuto účelu jsem počítala s pomocí mé tehdy tříleté roztomilé kudrnaté holčičky, vedle níž všechny babičky a dědečkové (a nejen oni) vždy „táli“, ať už byl stav jejich srdce jakýkoli.

Vzhledem k množství práce při zařizování a zabydlování malé pronajaté chalupy jsem na návštěvy neměla čas. Nechtěla jsem je odbýt jen pěti minutami strávenými mezi dveřmi, a tak jsem čekala na vhodnější okamžik. Později jsem se ale začala rozmýšlet, jestli mám opravdu dovolit dobrovolně lidem nahlédnout do toho svého „talíře“, protože zájem některých zdejších obyvatelek začal být dotěrný.

„Dobrý den, paní, u koho tady jste?“ zastavila mě po dvou dnech na první pohled roztomilá kulaťoučká babička. Pokračujíc v chůzi jsem jen odvětila, že u nikoho, že tu bydlím. Nevěděla jsem však u koho. Příjmení původní majitelky domu jsem si nepamatovala, ale výrazně v něm znělo písmeno eš. Ve výslechu pokračovala i další dny, ale to změnila taktiku a zkoušela to přes moji dceru. „Ahoj, kočenko, copak dělá tatínek?“ Ani tentokrát jsem se nezastavila, protože jinak bychom se nestihly včas vrátit na oběd. Protože skutečnost, že žijeme samy, se nedala přehlédnout, opáčila jsem jen, že žádný tu s námi není. Ať jsem posouvala dobu našich procházek jakkoli, vždy jsem na ni narazila, a vždy měla přichystanou nějakou zvídavou otázku od plnění vyživovací povinnosti bývalého manžela přes můj plánovaný nástup do práce až odkud má kočenka to hezké oblečení a kdo ho zaplatil.