S přítelkyní se na svých toulkách přírodou náhodně dostáváme na zajímavá energetická místa, na těchto místech mnohdy padají závoje, které nám zastíraly skutečnou podstatu žití.

Každé nové probuzení vědomí doprovází hluboký povzdech, který jakoby z vaší duše uvolní vjemy a informace, ke kterým jste díky závojům neměli přístup. Mnohokrát jsme si sedli „ na zadek “ nebo se museli opřít a s plácnutím do čela jsme odříkávali: „Proboha, co to tady nacvičujeme???“

Jsme oba Léčitelé a o duchovnu jen nepřednášíme, ale vědomě ho žijeme už roky. Vůbec nezáleží na jakém stupni uvědomění jsme a nakolik nás ještě ovlivňuje světský život. Pro oba je důležité jen jedno, strhnout co nejvíce závojů, které nám brání vidět svět Božíma očima a odemknout co nejvíce zámků, které máme ve svých srdcích a brání nám otevřít se všemu a všem a tím tento svět vnímat a prožívat skrze boží podstatu.

Než se v nás probudily do plné síly léčitelské schopnosti, procházeli jsme každý na jiném konci republiky své karmické životy, plné bolestí, emocí a dramatických situací…byly to lekce života a v tom období je nedokázal smysluplně řešit ani jeden z nás. Zákonitě muselo přijít pomyslné Dno a když jste tam dole schoulení v bolestech, nemocech a utrpení, přijde poznání, že ze Dna vede cesta jen vzhůru. Pomaloučku šplháte nahoru a bláto z vás postupně odpadává…