Důsledkem série chybných politických kroků v Evropě je mimo jiné zvrácený stav, kdy bezprecedentní dlužníci, neplnící si svoje povinnosti, jásají nad tím, že se mohli ještě více zadlužit. Nedělejte si iluze, že by jim investoři půjčovali proto, že by to mělo smysl pro státy a jejich občany. Mají jistotu, že současné politické vedení bude platit úroky, na které jim dají občané z jejich daní, zatímco občané ty daně platit musí, a když neplatí, jsou tvrdě vlastním státem, který patří jim a ne oni jemu (tedy tak by to mělo přece být), postihováni.Za naprostou drzost a nepochopení skutečné reality považuji nejnovější výrok Hermana Van Rompuye, který prohlásil, že trhy jsou vůči eurozóně nespravedlivé, neboť po zadlužených státech v ní chtějí úroky vyšší, než po Argentině či Ukrajině. Za jednoznačnou výhružku, směřující jen k dalším regulacím soukromého kapitálu a možných investic v Evropě pak považuji z jeho úst slova, že „účastníci trhu by neměli podceňovat naše politické odhodlání. Pokud to bude zapotřebí, podnikneme kroky k zajištění stability.“ Zdánlivou stabilitu vidí Herman Van Rompuy v další regulaci, místo odstranění základních příčin, kterými jsou regulace předchozí a umělé udržování stavu.Ne trhy, ale špatná rozhodnutí politiků mohou za stav, kdy dluhy hradí státy z nových dluhů. Ne trhy, ale politici mohou svými špatnými kroky za to, že investoři mají jistotu úhrady vyšších úroků u států eurozóny a proto je uplatňují. Když je někdo blbej, tak ať platí. Problém je, když za blbost některých platí jiní. Vážení, není populistické chtít a prosazovat vyrovnané státní rozpočty. Populistické je hlasovat pro rozpočty deficitní, aby měli politici zdánlivý klid od svých voličů. Vždyť ono to volební období trvá jen pár let a lidé v Evropě defenestracím již dávno odvykli.
(pozn.: Víte proč opravdu vzniklo euro? Nikoli jako skvělý nástroj nové ekonomické jednoty, výhodné pro všechny, ve které je síla, ale jako obrana proti možným politickým a ekonomickým důsledkům v Evropě z opětovného spojení Německa. Cílem zavedení společné měny bylo zbrousit hrany národní hrdosti. Co je výsledkem? Náklady na její zavedení a udržení jsou už v podstatě srovnatelné s náklady válečnými, zatímco síla Německa v Evropě neklesla. Jen je nyní uplatňována pomocí papíru, pera a společné měny. Německo si nemohlo přát víc, než dostalo chybným rozhodnutím o zavedení společné měny na zlatém podnosu.)
