Rád bych se krátce zamyslel nad tím, jak Evropská unie v obecné rovině ovlivňuje život v České republice po více než šesti letech od jejího vstupu. Na druhou stranu se mi jeví neméně zajímavé zhodnotit, jakým způsobem se my v Evropské unii chováme a co my přinášíme jí. Jak vypadají obecně Češi v Evropské unii? Máme Evropě co nabídnout? To jsou otázky, které si poslední dobou často (a věřím, že nejen já) kladu.
Obraz, který se pokusím popsat, vychází pouze z epicentra rozhledů českého občana, takže určité aspekty mi mohou snadno uniknout, stejně tak, jako skutečné (neoficiální) hodnocení České republiky Evropskou unií. Mám však v úmyslu předložit svůj subjektivní názor na fenomén Evropské unie v kontextu české politiky, což a priori nasvědčuje určitou zkreslenost a zdůraznění těch aspektů, které mi současně leží na srdci.
Jsem přesvědčen, že Evropská unie je slušnou realizací ideje sjednocení Evropy a že má v tomto směru jakožto nadnárodní organizace čisté úmysly. Jsem také přesvědčen, že má určitou šanci jak v úloze evropské integrace uspět. Přesto se její transparentní ekonomické problémy prohlubují a prohlubují se i problémy s “kázní” členských států. Kromě těchto problémů si předsevzala rozsáhlou ekologickou činnost a vzala na sebe v tomto směru nezměrnou zodpovědnost. Vypořádání se s uvedenými problémy se pro Evropskou unii stalo prioritou.
Česká republika do Evropské unie dobrovolně vstoupila v r. 2004. (Připomínám jen informativně, že žádost o vstup za Českou republiku předal v r. 1996 tehdy premiér Václav Klaus.) Během relativně krátké doby jsme od Evropy získali podporu v mnoha směrech: finanční, soudní, legislativní. Existence některých projektů je založena výhradně na evropských fondech (např. program “Lidské zdroje a zaměstnanost”), v některých mají evropské fondy významný podíl (např. v programu “Na zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí EU” spolufinancuje 85%). Strukturální fondy EU jsou velice rozsáhlé a jejich dotace do rozmanitých oblastí nezanedbatelné. Zrušily se úředně státní hranice a zrušila se cla; zjednodušilo se uznávání profesních kvalifikací mezi zeměmi EU; získali jsme právo pobývat a pohybovat se v jakékoli členské zemi a např. být voleni či volit do Evropského parlamentu. Z Evropské unie jsme si mohli zvyknout taktéž na kvalitní legislativu či na silnější (mezinárodní) ochranu lidských práv ze strany soudních orgánů Unie. Evropská unie vyšla i vstříc konkrétním (českým) národnostním požadavkům - např. na úpravu Lisabonské smlouvy v náš prospěch.
