Velká spousta z nás určitě viděla akční horor Constantine, kde si Keanu Reeves v hlavní roli střihl roli komiksového hrdiny a přemožitele démonů Johna Constantina. Exorcismus, neboli vymítání ďábla je věcí, o které čas od času zaslechneme, ať už ze zpravodajského servisu nebo třeba z výše zmíněných filmů, ale je na filmech jako je Constantine, či Vymítač ďábla něco pravdy a nebo se jedná pouze o cílenou propagandu náboženských spolku?Exorcismus (z řeckého ἐξορκισμός exorkismós vyhánění) je náboženský úkon, jímž se z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. Tato idea je velice stará a i v nynějších dobách je součástí obřadů mnoha náboženství. Populární představy o exorcismu silně ovlivnil hororový film Williama Friedkina Vymítač ďábla "The Exorcist" z roku 1973 podle stejnojmenného románu W. P. Blattyho.Posednutí zlým duchem je v dějinách lidstva představa velmi stará; nalézáme ji např. dnes i v některých kulturách, jejichž náboženstvím je šamanismus. Představu, že člověk, zvíře či věc může být pod vlivem zla, lze nalézt jak v helénské kultuře, tak třeba v židovství.V hinduismu se posedlosti těla duchy často považuje za svatý stav, neboť podle této víry do těla vstupuje bohyně Kálí nebo některá z jejich inkarnací. Věřící proto často uctívají takto „posedlé“ a žádají od nich požehnání. Pokud ovšem cizí duch tělo do určité doby neopustí, je povolán místní vymítač, který má ducha z těla vyhnat.Nový zákon popisuje, jak Ježíš Kristus vyháněl démony z posedlých osob. Od samého počátku tak víra ve zlé duchy a osvobozování člověka z jejich vlivu tvoří součást křesťanské nauky a i dnes exorcismus v určité podobě praktikují jak katolíci, tak některé protestantské církve.U Nového zákona je předpoklad existence démonů samozřejmostí a nejen evangelia, nýbrž i různé části zvláště Pavlových listů (např. Řím 16, 9; Ef 6, 12) obsahují rady ohledně obrany před vlivem zlého. Ježíš podle líčení evangelií pomocí exorcismu kromě přímé posedlosti zlem uzdravoval i rozličné nemoci. Vyhánění zlých duchů však tvoří součást rozličných zpráv o Ježíšově činnosti (např. Mk 1, 39). V jednom z líčených příběhů Ježíš vyhání z člověka celou legii démonů (Mk 5, 1-20). Moc vyhánět zlé duchy dostávají od Ježíše i jeho učedníci (Mk 3, 15).V počátcích křesťanství byla víra v existenci démonů a nezbytnost exorcismu rozšířena. Služba exorcisty byla jedním z nižších svěcení a podle všeho byla na konci 3. století velmi rozšířená. V této době také obřad exorcismu tvořil (a v katolické církvi dodnes tvoří) součást katechumenátu a křestní liturgie. Církevní spisovatelé prvních století (např. sv. Antonín Poustevník, sv. Cyril Jeruzalémský a sv. Jan Zlatoústý) označují za nejjednodušší a nejběžnější prostředek proti zlu (tj. exorcismus) znamení kříže. Mezi další prostředky obrany proti zlému byly a zůstávají považovány v církvi Ježíšovo jméno, svěcená voda a požehnané předměty.Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž se katechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista. Není bez zajímavosti, že mezi osoby, provozující exorcismus, tedy vymítání ďábla patřil i papež Jan Pavel II. nebo nejznámější exorcista a italský kněz Gabriele Amorth.Průběh velkého exorcismu stanovuje nově revidovaná (1999) část Římského rituálu De exorcismis et supplicationibus quibusdam. Katechismus katolické církve (čl. 1673) píše, že exorcismus „je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi“. V součásné praxi se klade velká pozornost, aby „posedlost zlým nebyla zaměněna s psychickou chorobou“.Pravoslaví má vlastní tradici vykonávání exorcismu. Většina starých protestantských církví nevykonává. V letničních církvích, příp. v charismatickém hnutí existuje praxe vyhánění zlého a přikládá se jí určitá pozornost.
Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej údajně prováděl (Mk 1, 25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc. (čl. 1673)Jednou z běžně užívaných formulí exorcismu, kterých užívají křesťané, kteří nemusí být kněžími, je šestiverší, původně z jistého bavorského rukopisu z r. 1415: Crux sancta sit mihi lux / Non draco sit mihi dux Vade retro satana / Nunquam suade mihi vana Sunt mala quae libas / Ipse venena bibas Svatý kříž ať je mi světlem / a drak ať není mým vůdcem Odstup, Satane, / nepokoušej mne marnostmi To, co nabízíš, je zlé / sám vypij svého jedu.Je rovněž zajímavé, že exorcismus zřejmě tvořil i součást islámu a to již od jeho počátku. Navíc určitá místa v Koránu hovoří o posedlosti zlými bytostmi. Podle Sun vyháněli prorok Mohamed a jeho stoupenci zlé bytosti z těl věřících pomocí veršů z Koránu, prosbami k Alláhovi a požehnaného pramene Zamzam. Podle islámské víry člověka může posednout nejen démon či ďábel (šaitan), ale také džin, inteligentní ohnivé stvoření.Buddhismus obsahoval již od starých dob určité náboženské úkony či rituály, které měly chránit proti různému nebezpečí a vyhánět vlivy zlých sil. V tharavádě jsou exorcizující obřady s tzv. parittami, z nichž jsou mnohé připisovány přímo Buddhovi. Tyto texty se zpívají na Srí Lance a v těch zemích jihovýchodní Asie, kde je tharaváda rozšířená, během veřejných obřadů, které mají odvrátit zlo ohrožující společnost. Těchto textů se užívá i k osobní obraně proti nemocem a neštěstí. Na Srí Lance se krom toho dodnes používá jako obřadu, který má zahnat zlé duchy či nemoc, tzv. ďábelského tance.V mahájáně a vadžrajáně mají exorcismy ještě větší úlohu; jako obrany proti zlu se užívá manter a jiných formulí, jimž je připisována moc.V taoismu vykonávají většinu exorcizujících obřadů taoističtí kněží, kteří mají na základě svého rozdělení do různých řádů moc nad jednotlivými démony. Mezi tyto obřady patří očištění prokletého domu či uzdravování nemocného. Jeden z těchto kněžských řádů má za úkol nakládání s posedlými médii. Toto médium se uvede do transu, v němž se stává ústy božstva či zemřelého příbuzného a takto radí či napovídá v osobních, obchodních či zdravotních otázkách. Kněz přitom tuto radu interpretuje.
