K umělým potratům se vyjadřuje kdekdo. V demokratické společnosti "má každý právo říci svůj názor", a proto není nouze o články politiků, novinářů, zástupců různých pro-potratových organizací/firem a díky rozmachu internetu i "prostých občanů", kteří - ačkoli ani jeden z nich nemluví z vlastní zkušenosti - ubezpečují čtenáře, že při umělém potratu o nic nejde, zabíjení nenarozených dětí je právem rodičů a z etického hlediska jde o věc bezproblémovou nebo dokonce žádoucí.

Téměř nikdy však nedostanou slovo ti, kterých se to skutečně týká - samy zabíjené děti. Děti jako je dnes už dospělá Gianna Jessen, která před 33 lety nedopatřením přežila pokus o potrat solným roztokem:

Miluji život a chci si ho vychutnat, dokud jsem tu... To říká dívka, o které druzí rozhodli, že za žádnou cenu nesmí žít. Gianna měla být zabita solným roztokem, který vstříkli do dělohy její biologické matky. Solný roztok má dvojí účinek - jednak způsobí otravu a kolaps organismu a za druhé funguje jako žíravina leptající pokožku, což znamená, že dítě, které vše cítí a vnímá, rozežírá zaživa. Protože ho dítě také spolkne spolu s plodovou vodou, leptá ho to i zevnitř. Dítě sebou celé hodiny zmítá a škube, zatímco zaživa doslova hoří. Metoda bývá přirovnávána k účinkům napalmu.

Gianna byla tímto zůsobem mučena 18 hodin. Poté se narodila, popálená, křičící bolestí, přiotrávená a napůl udušená, jak měla během potratu snížený přísun kyslíku, ale oproti všem předpokladům živá. Zřejmě nedostala dostatečnou dávku jedu, a proto přežila.