Ať již se na to v každodenním životě soustředíme či nikoliv, globalizace se stala tím, co ovlivňuje naší přítomnost a jistě ji lze označit za fenomén dnešní doby. Jak by bylo možné tento pojem charakterizovat? Obecně se jedná o dnes tak patrný proces, kdy je celý svět čím dál více propojený a jeho jednotlivé části jsou v silné vzájemné závislosti nehledě na jejich prostorové umístění. V supermarketu můžete nalézt výrobky dodané z celého světa a někdy i při pohledu do vlastního talíře u nedělního oběda můžete zjistit, že se na přípravě chodu angažovalo více států, které si třeba nejsou vůbec blízké.

Stejně jako existuje více postojů k tomu, zda se jedná o neodvratný jev, liší se i celkový pocit z tohoto dění. Můžeme zde najít skalní příznivce a nadšence a na druhé straně také odpůrce globalizace. S jejími negativy je spojována zejména otázka trvale udržitelného rozvoje, zhoršující se životní prostředí a ohrožení lidských práv. Stejně jako je globalizace pro ty silnější výzvou, pro slabší může znamenat konec. Jedním z jejích nepříjemných důsledků je právě zvyšování sociálních rozdílů, bohatší dále bohatnou a chudí se propadají na samé dno. Patrné jsou zde i snahy o vedení - nadnárodní společnosti, které dokáží snadno likvidovat místní výrobce, se jistě přehlédnout nedají. V této souvislosti se hovoří o rozdělení světa na bohatý sever a chudý jih. Velice se mi líbilo připodobnění, které jsem v této spojitosti zaslechla. Odlišné postavení jednotlivých částí světa je krásně zřetelné, pokud se podíváte na noční záběr naší planety. Vidíte zde svítit jen hlavní velká města a právě ta nalezneme v nejvlivnějších státech. Zatímco Afriku budete vidět jako jednu tmavou plochu, v Evropě, Asii i Americe je v určitých oblastech patrná záře střídající se s neosvětlenými plochami.

Samostatnou kapitolou by byla otázka dnešní migrace, volného pohybu a mezikulturní výměny. Co se dá chápat jako šíření poznatků o rozličných kulturních normách, lze vnímat i jako stírání bariér mezi jednotlivými národy, jejich míchání a ochuzování o místní domorodé zvyky.

Sama jako pozitivum vnímám velkou dostupnost informací a mnoho prostředků komunikace. Vím, že povzdech našich babiček o tom, že dnes již lidé ani neumí napsat dopis a poslat ho poštou, je poměrně častý a je zde jistě patrná jakási nostalgie a stesk po zašlých časech. Na druhé straně však, než napíšete dopis (tedy než ho napíši já osobně, uplyne plno času), pošlete jej a než dorazí příjemci, stihnete si zavolat a pořádně si popovídat nebo přes internet proberete veškeré novinky svých životů. Pohodlně, rychle…Odpůrci technického pokroku by snad argumentovali, že komunikace v této podobě ztrácí některé své kvality, ale řekla bych, že spíše mění celý svůj rozměr, získává některé nové prvky a její intenzita roste. Snad neplatí výrok Maxe Frische, že „technologie je umění zařizovat svět tak, abychom jej nemuseli prožívat“.