Google je fenomén dnešní doby, který můžete nenávidět nebo milovat. Žádný neutrální postoj, „něco mezi tím“, prostě neexistuje. Plete se neustále do našich věcí. Nejdřív nám ukázal jak se vyhledává na internetu, poté nám poskytl poštu, správu dokumentů, kalendář, videa, prohlížeč, chystá i vlastní operační systém a sociální síť. Za chvíli nám bude mít všechny v hrsti. Já mam prozatím ke googlu svůj vlastní, originální postoj: nenávidím ho a miluji zároveň. Miluji jeho vyhledávání, jeho gmail, jeho Analytics i jeho překladač. Naopak k smrti nenávidím jeho prohlížeč, jeho vlezlost a také jeho „měli jste na mysli“ – jinak řečeno fixátor překlepů při vyhledávání.

Můžete si říct, že to je skvělá věcička, co vám ulehčí vyhledávání. Sice ne jinak závratně, ale určitě potěší. Z krátkodobého hlediska se s tím nedá dělat nic jiného než plně souhlasit, ale naneštěstí já už vstoupil do další fáze Přelep-mánie. Stal jsem se na této googlovské vychytávce téměr závislý. Dříve pro mně bylo příznačné přesné vyťukání kláves do vyhledávacího formuláře, ale nyní již stačí psát jen tak plus mínus. Česká slova se prozatím daří psát téměř přesně, ale cizí slova u mě již nemají žádnou šanci. Jedno písmenko tam, druhé onam, kdo by se o to zajímal, když se google o vše s patřičnou diskrétností postará. K mé smůle začínám psát plus mínus i jinde než ve vyhledávacích formulářích googlu. Radši si ani nechci představit kam až tato závislost dojde. Kdoví, třeba za 50 let bude stačit jen tak praštit do klávesnice a google už na základě síly nárazu a počtu vyloupnutých písmenek určí, co že jsme to vlastně chtěli vyhledávat.