Každá doba a kultura mívá své paradoxy. Jeden z nich, který je zvlášť typický pro současnou euro-americkou civilizaci, se týká ženské bytosti. Zdůrazňuji bytosti, protože v tomto slově se potkává psýché a fysis, osobnost a její vzhled.

Nuže, zatímco v intelektuálním světě i v běžné praxi našich všedních dnů se završuje hnutí za ženskou rovnoprávnost jak v rovině symbolické, tak faktické, míra zneužívání obrazů ženských bytostí v reklamě, v médiích, v erotické a zábavní mašinérii by brala dech, kdybychom už nebyli tolik přivykli… Fotografie ženy zaplavily svět, a má-li „zboží o sobě“ nějakou tvář, je to tvář a tělo modelky.

Bylo by snad lákavé využít takto nabízené příležitosti k intelektuálnímu rozhořčení, asi by to však nebylo dost poctivé. Těžko přehlédnout, že jen málokterá inspirace má v umění tak dlouhou a tak nezpochybnitelnou tradici jako právě ženská postava, a zvláště ženský akt. Škodolibý člověk v této souvislosti připomene donedávna drtivou převahu mužských autorů ve výstavních síních a prohodí cosi o sociobiologické předurčenosti umělcovy fascinace ženským tělem. Budiž, postmoderní střízlivost velí připustit i takové hledisko. A přece, nelze se ubránit pocitu, že bychom ztratili příliš mnoho, kdybychom se pod vlivem zahlcujícího zneužívání ženského obrazu mediálním průmyslem změnili v totální škarohlídy.

Proč tento úvod? Proto, aby bylo zdůrazněno, že zabývat se coby fotograf klasicky pojatým ženským aktem nebo podobiznou vyžaduje v naší době odvahu. Málokterá jiná epocha totiž zřejmě přinášela tolik ohrožení pro tu stránku uměleckých kvalit, která se dá počítat k nejprůkaznějším již od antiky: pro stránku míry. Je odvážné nepodlehnout lákadlům formální experimentace, nabízené dnešní technikou, je odvážné odolat svádění komerční tvorby, je odvážné v tom či onom směru nepřekročit míru a neztratit se sám sobě pod tlakem módních proudů. Lev Pavluch tuto odvahu v sobě našel a vytrval v duchu dávné Aristotelovy výzvy: chceš-li něco chápat, musíš se tím zabývat. Jeho práce je neokázalá, a přitom svým zvláštním způsobem monumentální. Nejspíš právě proto, že se snaží nalézat míru a sílu čerpá z jednoduchosti. Křivky těla, podobně jako řada jiných úchvatných jevů, jsou jednoduché.