Po posledním pokleslém, alibistickém článku z tohoto blogu, jsem dostal nutkání napravit situaci nějakou poctivou, slušnou a harmonizující recenzí. Když jsem v pátek 7. 3. 2008 - tedy v den osmnáctých narozenin mé spolužačky ze základní školy, čímž ji zdravím, ale musím uznat, že o jejím výročí jsem se dozvěděl prostřednictvím ICQ - ležel doma s teplotou a potil se v posteli, pustil jsem si vorlův film Gympl. Měl bych asi říci, že jsem byl na něj v kině, ale takovou lež nebudu já pravověrec křičet do světa a navíc by mne silně svrběl jazyk...

Vraťme se tedy k filmu. Ten začíná jakýmsi střihem záběrů na sprejujícího Tomáše Vorla doplněným solidní hudbou Super Croo. Nicméně, když začali postavy mluvit, připadal jsem si jako v nějaké parodii, Simpsonech či Kameňáku... Dodabovávané dialogy zní přinejmenším jako směšné, což jsem nepochopil, jestli je to účel, či přestřel protagonistů.

Kdybych sám nebyl ve věku hlavních postav a v některých věcech se jim i nepodobal :), tak mě film absolutně neoslovil. To je samozřejmě dobře, že je to film pro mladé, ale dobrý film pro teenageri by měl oslovit alespoň trochu i starší.

Hlavní téma filmu - sprejerství je tam jen povrchně nakousnuto; film mi přijde nějaký umělý, nepřirozený... Nevím co bych více dodával, jen to, že v závěrečných titulkách mě překvapila zmínka webdesignera filmových stránek, což je dobře, že se na ně nezapomíná :D