… byla vynalezena laterna magica – (lat. kouzelná svítilna) nejjednodušší promítací přístroj, umožňující projekci obrázků na průsvitném podkladě. Nejstarší záznamy o laterně magice pocházejí z roku 1420, v 17. století byla doplněna čočkou. Protože už víme, jakým způsobem čočka vylepšila cameru obscuru, můžeme si snadno představit, jak se laterna magica vyvíjela, než se dalo hovořit o skutečném promítání. Pokud mluvíme o promítání, tj. sledu obrázků jdoucích za sebou a zobrazujících nějaký děj, lze říci, že se od tohoto okamžiku začíná odvíjet společná historie fotografie a kinematografie .
Roku 1729 došlo k dalšímu posunu ve vývoji fotografického přístroje, který jsme opustili v roce 1568 při zmínce o Giambattistu della Portovi. Anglický právník Chester Moore Hall (*1703 - †1771) někdy v letech 1729 – 1733 vyrobil achromatické čočky, které následně umístil za sebe. Vznikla tak první jednoduchá optická soustava odstraňující barevnou (chromatickou) a kulovou (sférickou) vadu jednotlivých čoček – achromát . Šlo o čočku spojnou (spojku) a rozptylnou (rozptylku), tedy dvě skla s různými, resp. opačnými disperzními (rozptylnými) vlastnostmi, které sestavené dle schématu mají stejnou ohniskovou vzdálenost pro červené a modré světlo; průměr čoček byl cca 8-10cm. Použitím achromátu Hall pak vylepšil již existující dalekohled.
Tyto poznatky dále rozvíjel Hallův současník John Dollond (*1706 - †1761, anglický optik, jehož rodina začala vyrábět první optické přístroje), který roku 1758 achromatizaci objektivu teoreticky podložil a popsal. Za jeho dílo mu byla udělena Londýnskou vědeckou společností Copleyova cena a i když Dollond nebyl první, kdo achromát vynalezl, nechal si jej jako první patentovat.
Ani ne 30let poté, co byla popsána příčina černání solí stříbra na světle, vzniká roku 1802 první fotografie v dnešním slova smyslu . Průzkumníkem byl Angličan Thomas Wedgwood (*1771 - †1805), syn anglického hrnčíře, díky jehož majetku se mohl věnovat umění a následně práci učitele. Ta ho dovedla k myšlence, že nejvíce poznatků děti získávají prostřednictvím očí, a to pozorováním skutečnosti nebo obrázků. Wedgwood tedy začal usiloval o to, aby bylo možné skutečnost obrazově zachytit a všem dětem tak kdykoli předložit stejné výukové pomůcky. Při svých experimentech postupoval originálně - použil keramický hrnec (jak jinak, byl po ruce) coby cameru obscuru, který natřel dusičnanem stříbrným a obalil nejprve bílou kůží a posléze papírem. Na ten se pak na slunečním světle otiskl obrys skutečnosti, jejíž obraz vstupoval do hrnce. Jako první tak vynalezl metodu chemického otisku siluety snímaného objektu, jenž potom uchovával v temné místnosti, protože snímek ještě neuměl ustálit (po čase i v temné komoře ztmavl). Pomocníkem v bádání se Wedgwoodovi stal chemik sir Humphry Davy (*1778 - †1829, posléze významný vědec známý spíše jako objevitel alkalických zemin a strůjce Davyho lampy, používané horníky k detekci jedovatých půdních plynů), který dílo svého přítele sepsal a publikoval. Soudobé vědecké instituce ovšem význam metody odsoudily s odůvodněním, jaký že vlastně mají význam obrázky, které nikdo nemůže vidět. Přesto celá záležitost přímo ovlivnila činnost dalších chemiků a vědců, bádajících na poli fotografie.
