Aby bylo jasno: Petr Nečas, Radek John a Oldřich Martinů by měli odstoupit minimálně dokud nebude Drobilova kauza prošetřena a Libor Michálek by měl dostat zpět své místo a vyšší plat. To jen tak pro pořádek. A teď se pojďme s chutí pustit do ČSSD.

Vyslovení nedůvěry vládě je jedním ze základních nástrojů, jak se v demokratickém politickém systému nenásilně zbavit vlády. Je příznačné, že bylo poprvé použito britskými poslanci v roce 1782 po porážce monarchie v americké válce o nezávislost, která v obou válčících zemích do značné míry symbolizuje zrod moderní demokracie.

Jako mnoho jiných ústavních pravidel a zvyklostí prošlo vyslovení nedůvěry vládě v moderní době výraznou proměnou. V České republice dnes plní jedinou funkci: zaručuje opozičním politikům, že alespoň na jeden den získají první stránky všech novin a vysílací čas v hlavním zpravodajství všech televizních kanálů. O svržení vlády samozřejmě nikdo vážně neusiluje.

Tato skutečnost byla obzvlášť dobře patrná při zatím jediném úspěšném vyslovení nedůvěry v březnu 2009. Televizní kamery pěkně zachytily překvapené (až lehce vyděšené) výrazy Jiřího Paroubka a dalších opozičních politiků poté, co se dozvěděli, že se neškodné mediální orgie ČSSD rázem změnily v pád vlády v době evropského předsednictví. Vůbec bych se nedivil, kdyby některý z bývalých koaličním poslanců hlasoval pro vyslovení nedůvěry vládě právě s tímto cílem.