Když blogger Michael Arrington v říjnu loňského roku napsal, že jediná smysluplná cena za hudbu je nula, vypadalo to jako hodně odvážná vize. Nyní se ovšem o modelu hudba za reklamu mluví stále častěji a hlasitěji. Stačí se podívat na zprávy za jeden týden:

První setkání s hudbou zadarmo na we7.com možná někomu způsobí malý kulturní šok. Uživatel se zaregistruje a pak může ostošest stahovat hudbu ve formátu MP3 (192 kbit/s, bez DRM) a vyplenit třebas celý katalog. To je po letech plných debat o hudebním pirátství trochu zvláštní pocit.

Má to ovšem tři háčky. Prvním je audioreklama, která je přilepená na začátek skladby. Obvykle trvá mezi 7 a 13 vteřinami a dle subjektivního názoru autora článku moc neobtěžuje, až na to, že v některých případech je hlasitější než samotná skladba, což výrazně znepřijemňuje poslech. Po měsíci si uživatel může až dvacet svých skladeb stáhnout znovu, tentokrát ovšem již bez reklamy.

Druhý háček je v regionálním omezení. Většina písní je momentálně dostupná komukoli, nicméně vybraná alba vás přivítají větou: Je nám líto, ale některé z výše uvedených skladeb momentálně nejsou dostupné ve vašem regionu.