Voliči levice prostě argumenty neberou, jednou chtějí žít v rovné bídě a tak nedají pokoj, dokud toho nedosáhnou. Ono jim totiž nejde ani tak o to, jak se budou mít oni sami, ale nemohou snést pomyšlení, že někdo by se, nedej Bože, mohl mít líp!

Jejich tatíci přece bojovali za osmihodinovou pracovní dobu, tak proč by se honili? Každý má za 8 hodin práce přece nárok na to, aby se měl tak, aby dosáhl na luxus, nebo ten snad není pro dělníky?

Jednou byla v TV debata o zdravotnictví, lécích, poplatcích atd… Fascinovala mě asi 50-ti letá velmi svěží a zachovalá invalidní důchodkyně, když vykřikovala, že ona přece má právo také na ty „lepší léky s doplatkem“ bez doplatku, když jí ministr vysvětloval, že ona doplácet nemusí, protože v každé skupině je lék bez doplatku, a lékař jí je má nabídnout.

Připomnělo mi to moji, dnes již zesnulou pratetu, která celý život žila v přesvědčení, že má nemocnou slinivku, k čemuž došla po té, když její kamarádce předepsal lékař na nemocnou slinivku nějaké úžasně krásné, barevné a velmi drahé oranžové tabletky ze Švýcarska.